Donuts IV

„Daikíííí!!!“
„Kyoko já-já jsem nachlazenej moc ke mně nele-…aha to jsi jenom ty..“

 

Daiki se právě vyhříval na poloprázdné střeše,když tyto zvuky zaslechl.Poslední dobou je ovšem slýchal čím dál častěji a rovnou od dvou lidí. Tím prvním byla Kyoko.A tím druhým?

„Nevypadáš vůbec nadšeně! A já za tebou tolik spěchal!“

Kazuki se mu ,jak už bylo zvykem,pověsil za krk a obličej zabořil do jeho dlouhých blonďatých vlasů.

„Uááá pane bože slez ze mě!“ Věděl že stejně nikdy ani po napomenutí nesleze,ale byl zvyklý to říkat.

„Co tě přimělo k naprosté destrukci mého idilického odpočinku?“ Zeptal se a opět se rozplácl na zem.

Kazuki se uvelebil vedle něj a snažil se ve vzduchu marně vyčarovat něco jako vějíř. Vzdal to po desátém pokusu a povolil svoji školní kravatu.

„Víš bez tebe je tam strašná nuda!“ Prohlásil,a s elegancí sobě vlastní se otočil na Daikiho a usmál se.

Ten ale právě teď děkoval všem prodavačům v levných stáncích ,kteří prodali jeho sestře mikinu ,kterou si právě přehodil přes hlavu. Ona jediná totiž dělila Kazukiho úsměv od Daikiho naprosto dokonale karmínových tváří. Posledí dobou svoje tělo kvůli těmto emocionálním výlevům nenáviděl.Proč se mi to doprdele děje?!

„Daiki?“
Z rozjímání ho vytrhl až Kazukiho hlas. Jeho ústa se teď vznášela nebezpečně nízko nad jeho hlavou.

Hm..má docela plné rty.Na co to zase myslím?!

„Uáá!“ Rychle ho ze sebe odhodil. Kazuki si jenom promnul zadek,který schytal náraz na podlahu střechy.

„Jemně prosím!“ Snažil se dělat uraženého ,ale stejně se na červeného Daikiho musel znovu usmát. Asi je mu vážně špatně,úplně mu hoří tváře..

„No vlastně jsem se tě chtěl zeptat ,jestli půjdeš se mnou a Keitou k rybníku.Je úplně nový takže se tam večer bude dát i koupat.“ Mrknul na něj.

„Ani mě nehne.“ Prohlásil suveréně Daiki a snažil se jakýmkoliv dechovým cvičením odstranit zásoby kečupu ze svých tváří.

„Ale no tááák Daikíí.Daiki,Daiki,Daiki,Daiki,Daiki!“

„Chmm dobře! Hlavně už sklapni!“

Jupí! Keito se mu chtěl obět pověsit na jednu z rukou,ale on už to čekal takže se lechtaním stylem odkutálel o kousek dál.Čímž pádem si Kazukiho nos chvíli pokecal s podlahou.

„Jak málo stačí k dětské radosti co?“ Zasmál se Daiki.

Tohle bylo pro Kazukiho mozek horší než rána palicí.Bože já se z toho úsměvu asi počůrám!

***

Venku se konečně stmívalo. Kazuki běhal po domě jako veverka ve snaze co nejdřív nepozorovaně zabit Yuriko.
A s kým deš? Můžu s váma??“

Tak to teda ani omylem! Přece nenechám svoji vlastní sestru svádět můj vlastní oběv! Počkat…Cože?! Né já ho přece nemiluju! Jsem na holky,na holky,na holky!

„Jasně pojď s náma!Ale budeme se koupat nahatí a Keito si bude stoprocentně hrát na helikoptéru..“

„Vy jste nechutní.“ S těmito slovy se za ní konečně zavřely dveře.

Ááá výborně,ještě potřebuju něco zkontrolovat. S touto myšlenkou se odbelhal do koupelny. Serval ze sebe školní košili a prohlížel se v zrcadle.

Jsem to ale frajer.. Samolibě si prohlížel svoje svaly.

Zatnout,povolit,zatnout,povolit..

***

„Hééé?!“
„Já se moc omlouvám,ale nemůžu dojít.Asi jsem snědl něco divnýho od rána mám hlavu v záchodě.“

Kazuki tomu nemohl než nevěřit.Kuchařské umění Keitovy babičky totiž rozhodně nedosahovalo standartního levelu ostatních babiček. Dalo by se říct ,že pokud bylo jídlo vůbec poživatelné,v 80% případů vás minimálně na dva dny připoutalo k posteli nebo záchodu.

„Dobře,tak to vylež,ahoj.“

„Pípípí..“

No tak to je skvělý..nebude trapný když tady budem jen mi dva? Přemýšlel a vytáhnul z batohu jednu ze sedmi plechovek piva. Přinejhorším si to díky kocovině alespoň nebudu pamatovat. Zkonstatoval se svou myslí a zhluboka se napil.

Než Daiki dorazil byly dvě plechovky úplně prázdné a třetí měl úspěšně rozpracovanou.

„Kde je Keito?“ Rozhlížel se Daiki a sjel pohledem situlaci.Mám tu jednoho přiopilýho studenta a ten druhý už nejspíš umřel,pecka.

„Na ,jo a Keitovi je prej špatně.“Strčil mu jdenu plechovku do rukou.

***

Když už byli všechny plechovky vypité a Daiki ,který snášel alkohol hodně špatně,svítil jako sluníčko,rozhodli se konečně vlézt do vody.

Zatímco on se zvedl jako první ,Kazuki ještě notnou chvíli seděl a pozoroval ho.Hmmm..začal se už převlíkat? Ano, svlékl se. Oh… donaha. Kazuki slastně přivřel oči. Hned na to je ale doširoka otevřel. I boxerky?Olíznul si rty.

Daiki si toho naštěstí nevšimnul a tak vesele upaloval do vody.

„Dělej,pojď za mnou,ale voda je trochu studená..“

V tu chvíli si Kazuki pomyslel že ho to nemusí vůbec trápit.Sám totiž hicoval jak americká kamna. Doufám že se mi nepostaví.To by mě zabilo.

„Bože ta je fakt ledová!“ Prohlásil Kazuki, když se pomalu rozešel směrem kterým tušil Daikiho hlavu. Ten se nadzvedl, “já to říkááál“ a usmál se.

Kazuki nervózně polkl a změřil si každý kousek jeho těla pohledem. Ve vodě vypadal spíše jako nějaká éterická bytost,než obyčejný student.

Zrovna si prohlížel Daikiho hrudník,když uslyšel zakašlání.

Sakra odhalen! Taková začátečnická chyba! Jemně se přikrčil ve snaze vyhnout se jakékoliv kouli bláta o velikosti nejméně rugbyového míče,ale nic jeho směrem neletělo.

Jak to? Trochu nechápavě se kouknul Daikiho směrem.

Ten se k němu mezitím rozešel a neopoměl se neustále usmívat. Kazuki si nebyl jistý jakým způsobem,ale najednou stáli asi deset centimetrů od sebe a jeden z Daikiho boků se velmi nebezpečně otíralo o Kazukiho rozkrok.

Hahá..tvrdnu a jsem v háji! Tohle se nemělo stát! Kazuki začal urychleně kmitat očima ve snaze najít jakoukoliv únikovou cestu.

V tu chvíli ho ale Daiki vzal za ruce a vtáhnul hlouběji do vody. Cože, je možné že si ničeho nevšimnul?! Blbost..což taky Kazuki v zápětí zjistil.

Daiki se na něj hluboce podíval,v ten moment mu omotal ruce kolem krku a nohy kolem boků. I nyní byl Kazuki schopný přemýšlet o tom,kolik procent alkoholu v sobě ty plechovky asi měli?!..

Kyž se Daiky otřel zadečkem o jeho klín,jeho chlouba už stála tak ,že by ji nepoložil ani pohled na onanujícího porofesora Takedu.

„Kazuki?“

Z filozofického rozjímání ho probral až Daikiho hlas.

„Ano? Já-…Ty-Ty-?!“

„Ty sis mě prohlížel že?“ Zatrilkoval mu do ucha.

Prohlížel?! Šlo by udělat billboard o tom co všechno jsem si na něm prohlížel! Uvažoval Kazuki.

V tom ucítil zoubky na jednom z ušních lalůčků.

Erotogení zóna,paráda teď jsem naprosto v háji!

„Ale,ale..copak?“ Zeptal se Daiki a nahodil šibalský úsměv.

Kazuki by ho teď neradši rozplácnnul na nejbližší kámen a prostě ho ojel. Bože, proč mi to děláš?!

Nechal se Daikim odtáhnout ještě kousek do vody,nyní byly jejich obličeje od sebe vzdálené zhruba tři centimetry.
Víš jak mě tímhle trápíš?“ Zaptal se kazuki.
Nato se Daiki jenom pousmál.

No a co, seru na to.Kdo by nechtěl být gay?Odfrknul si Kazuki a přisál se k Daikiho rtům.

Hráli si se svými jazyky a Daiki si evidentně užíval kuličku kterou měl Kazuki v jazyku.

Pane jo líbá stejně dobře jako já! Možná i líp uvažoval Kazuki. Jejich polibky byly čím dál dramatičtější.

Au.Kousnul mě do rtu!

V tu chvíli ho ale Daiki stáhnul pod vodu. Hladina Adrenalinu v Kazukiho těle neustále stoupala. Předávali si vzduch když už se jeden potřeboval nadechnout. Rty už měl od kousanců celé opuchlé,ale nepřestával.Sám Daikimu pár značek uštědřil.

Jakmile se potřebovali oba vynořit Daiki z něj pomalu spustil ruce i nohy ,ale hned jak se dostali nad hladinu ,si ho k sobě Kazuki zase přitáhl.

Pomalými tempy se blížili ke břehu,ale nepřestávali se líbat. Když pod sebou Kazuki ucítil první náznaky umělé pláže chtě-nechtě se musel od Daikiho odtrhnout.Popošel o kousek dál a lehnul si .Daiki ho poslušně následoval a položil si hlavu a jeho hrudník. Chvilku koukali na oblohu a pak se začalo všechno nějak zatmívat…

***
Daiky běhal po pláži jako myška.Za žádnou cenu totiž nechtěl Kazukiho vzbudit.
Sakra! Co jsem to vyváděl?! Do prdele!

Jedna vlastnost totiž Daikimu odjakživa komplikovala život.Ať už byl jak chtěl opilí ,stejně si další den všechno do detailů pamatoval.

Za žádnou cenu s ním teď nechtěl mluvit,odolal proto i touze silně ho praštit do obličeje.Naházel na sebe oblečení..Kalhoty,fusekle,triko..zdrhat!

Kazuki se probudil až když byl Daiki kilometr daleko.

Omámeně se porozhlédl a pomalinku oprášil pameť ,pak se ale zmohl se jenom na dvě slova.

„A kurva!“

                                                                      ***

Když další den dorazil do školy,okamžitě na sobě ucítil zlostný pohled. Do teď netušil že i pohled může způsobit to, že máte v gatích nasráno.

Tento lejzrový paprsek vycházel z hromádky rosolu přikrytého školním sakem,která seděla vedle jeho lavice.

Kazuki nasucho polkl. Jestli neumřu dneska ,tak jsem asi batman!

 

Poznámka autora: Huuu! Máte to tady! Spokojeni?! Po tom co jsem byla v podstatě ukamenována jsem sedla a urychleně dopsala další díl. Víte jakej z něj mám pocit? Dost dobrej! XD

Ano,udělala jsem vám to schválně,jak si můžete povšimnout v této kapitole se ještě nic nikam strkat nebude! 😀 Každopádně mám pocit že o shonen-ai máte postaráno 😉  o to víc se můžete těšit na další kapitolu! ^^
PS: Víte co jsem nedomyslela? Ještě vůbec nevím kdo bude uke a kdo seme..Kdyby jste byli tak hodní,poraďte v komentářích.-_^

 

 

 

 

5 komentářů

  • Ryumi napsal:

    Novej díl huráá 😀 Už jsem se na to těšila. Zatnout,povolit,zatnout,povolit.. -> tak u tohohle jsem nemohla, když jsem si to představila :DDDDDDD Už byli tak blízko k něčemu…ááá to budeš muset brzo vynahradit :3 Jinak, kdo bude seme, a kdo uke, udělej to napůl 😀 ale spíš by se mi do role ukeho hodil víc Daiky, on má takovou tu přirozenou roztomilost…nevím jak to popsat 😀 No musíš rychle napsat další díl! :333

  • Saya-chan napsal:

    Božéééé Pyrit-chan ja tě snad budu uctívat jako boha!!!:) Užasne skvěle boží 🙂 a ať už je další díl:)

  • Pyrit napsal:

    Děkuji, děkuji *uklání se* ^^
    Mimochodem už jsem se rozhodla kdo bude uke.. nechte se překvapit 😉

  • katka napsal:

    kde je další díl , prosím

  • Saya-chan napsal:

    Psala jsem autorce a ta mi odepsala ze se do toho pusti ale specifičtější datum nemam:( jakmile se ho dozvim dam vedet 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.