Pták bez křídel

Poznámka autora:Tak další povídka..Víte na téhle je něco zvláštního,je podle skutečného příběhu a existující osoby..A jak to vlastně všechno vím? Můžete třikrát hádat. Hlavním hrdinou jsem totiž tentokrát opravdu já..A dneska je výročí toho dne kdy se to všechno stalo..možná vás to nezajímá,ale pokuste se ,alespoň kvůli mě..

(není nijak dlouhá,tak se nebojte 😉 )

autor: Pyrit

Ten den si dodnes přehrává v hlavě. Počítala to už několikrát a ta čísla nejspíš nikdy nezapomene. Bylo to přesně sedm let,osm měsíců,jedenáct dní a sedumnáct hodin ode dny,kdy byla na tom tréninku poprvé. Byla basketbalistka,nikdy by o sobě neřekla že je nejlepší ,ale jedno bylo jí i všem okolo jasné,byla nejrychlejší.

Měla na výběr,mnozí se ťukali do hlavy,když místo atletiky zvolila tvrdý týmový sport. Ale ona tehdy byla ještě docela hloupá,malé dítě a zdálo se jí okouzlující jen tak doletět ke koši.
Takže ikdyž nedávala v týmu nejvíc bodů, všichni ji obdivovali a ona ten sport milovala. Každý okamžik ,který se svým týmem trávila milovala!

Je to nezapomenutelný pocit,když sami letíte jako první ke koši a víte že ti ostatní jsou za vámi. Je úžasný pocit slyšet zvuk míče propadajícího síťkou ikdyž je hala plná lidí,kteří křičí. Nikdy nezapomenete ,jak pro vás všechno najednou utichlo,v moment který vbíháte na hřiště,jak vás bolelo v krku když jste ten den šli spát a jak jste si vážili svého oblíbeného míče.

Na zápasech trhala rekordy,za dvanáct minut uběhla tři kilometry a to přesně v den kdy jí nebylo ani čtrnáct.Nohy měla dlouhé a šel na nich zpočítat každý sval. Sezóna byla v plném proudu,pár neděl před tou velkou událostí. Ano,mistrovství.Přesně na tohle dřeli, poslední tři měsíce dokázala spočítat každou kapku potu která jí stekla po zádech. A ani ten den to nemělo být jinak.
Koukla se z okna,výborné počasí..Zašněrovala úplně nové běžecké boty. Dodnes si pamatuje že byli čeno-stříbrné a stály 1459Kč..týden po tom zkočili v popelnici. Teplákovka byla adidas,cop byl zaplaten a posazen hodně vysoko. Byla zvyklá poslouchat při běhání jednu písničku do oblbnutí ,tentokrát to byla Hangover od Taio Cruz.Naposledy se napila a vyběhla . Měla svoje trasy na kterých nikdy nepotkávala lidi,stejně by ji jenom rušili při činnosti kterou milovala,běh.

Milnula největší ulici,proběhla kolem starého stromu a byla přesně v parku ve kterém chtěla být. Zvýšila volume a přidala na rychlosti…Občas si takhle dávala závody sama se sebou,než napočítá do třiceti, musí doběhnout k zatáčce a přeskočit jednu z laviček.
„Nádech,výdech,nádech-nádech,výdech“ slyší svoje srdce.
Ale najednou vyjel člověk na kole,tohle nečekala! Musela okamžitě zatočit, ale nestihla to v čas.Řídítka ji odrazilidva metry daleko a pak už si pamatovala jenom nesnesitelnou bolest.
„Pane bože!Ten kretén mi přejel nohu!“ Zavolala,ale nikdo ji neslyšel.Onen kolař totiž urychleně nasedl a nechal ji tam. Chvíli se válela,než se odhodlala alespoň k sedu.

Tohle není dobrý! Tohle kurva vůbec není dobrý! Ani si neuvědomovala jestli to říká nahlas,nebo jestli se jí ty nadávky jenom honí hlavou. Jedno ví jistě,nebrečela ,nebyla na to zvyklá,zranila se už tolikrát ,ale někde v hloubi duše cítila ,že tohle bude trochu jiné.

Domů se dokulhala sama. Tím parkem nikdy nikdo nechodil,ani nechápala kde se tam vzal onen cyklista. Sedla si na křeslo a na nohu dala obklad. Uběhly tři dny. Ve třech dnech tři tréninky a v nich kulhání.

Sakra,musím s tím jít na vyšetřní,lamentovala ten den v šatně.

Ať to vyležíš do mistrovství! A to bylo poslední co ten den slyšela.

***

Slečno. Říkám to nerad,ale budete muset skončit.Vaše noha utrpěla moc velké zranění a některé z vazů už se nikdy nezotaví. Pokud byste takovým tempem pokračovala,nemusela byste už chodit vůbec.

Ta slova byla jako nůž ,který se jí zařízl hluboko do té pekelné nohy.
Cože? Moc dobe slyšela ,ale zdálo se jí až neuvěřitelné s jakou lehkostí to ten doktor dokázal říct.

Skončit..to slovo měla v hlavě ještě pěkně dlouho. Pokoušela se o trénování,ale za podmínek ,jaké jí noha dopřávala,rozhodně nemohla držet s týmem krok. Ten den se jí zhroutil svět,kdyby ještě uměla brečet,určitě by to udělala ,ale nikdy to neměla vživotě lehké takže na věc jako je pláč už dávno zapoměla.Ten nikdy nikomu nepomůže,ani bývalému sportovci. Ten den ztratila tu nejcenější věc kterou měla. Běh,to bylo synonimum pro slovo svoboda. Nikdy to nebrala jako svištění po nějaké podložce.Běh to byl v podstatě let. Byla ptákem kterému usekli křídla. Ten den ztratila sebe.

***

A dnes, přesně na výročí dne,kdy se to všechno odehrálo, leží na zemi.

Ne,vy přece víte že ona nikdy nepláče..A přesto jí po obličeji stéká voda. Jak to? Protože právě drží v ruce činku a dělá s ní sed-lehy. Ne,ona to nevzdala. Už nikdy nebude moct běhat tak jako dřív,nikdy už nebude nejrychlejší a ani už nedá výtězný koš.

„Bum“ Dnes už podruhé kopla do boxovacího pytle a nasazuje si nové rukavice na bojové sporty.

Ona je pták kterému vzali křídla,ale jde dál po svých silných nohou!

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.