Maggie a Jackie

Čím dál víc jsem si připadala jako pták ve zlaté kleci. Sice luxusní a pohodlná, ale pořád klec. Netušila jsem, že dnes ještě existují dohodnuté sňatky. No, každopádně v jednom tvrdnu. Vztah bez lásky a vlastně o ničem, alespoň z mojí strany. A fakt, že Mike je šéfem mafie mi na klidu moc nepřidává. Ale musím tu zůstat, už kvůli rodičům a tomu prckovi na cestě. Ještě to na mě není moc vidět, ale vím to.
„Lásko? Kde jsi?“ Už mě hledá. Najednou stojí ve dveřích a dívá se na mě těma lačnýma očima. Hnusí se mi, když na mě tak kouká. Přitahuji si kolena pod bradu a objímám si břicho. Snažím se schovat před tím pohledem.
„Dnes večer bude ples. Chci, abys tam šla.“ Sedá si na pohovku a dlaní mi přejíždí po holeni. Naskakuje mi husí kůže, ale strachem a znechucením.
„Jak se má prcek?“ Rozpojuje mi ruce a prsty mi klouže pod tričkem. Jako už tolikrát předtím chci zmizet.
„Má se dobře.“ Víc bych ze sebe stejně nedostala. Znovu se v duchu vracím do minulosti, do těch krásných dnů. Tehdy jsem vedle sebe ještě měla osobu, kterou jsem milovala a která milovala mě. Proč jsi mě sakra musela opustit?! Proč jsi zmizela?! Nechalas mě tu samotnou a zlomenou, se šrámy na srdci, které se ještě nezahojily. A to už tři roky.
„Kdo bude na tom plese?“ Chci odvést jeho pozornost od sebe.
„Všechny důležité klany. A Swordovi mají dva nadějné mladé rekruty, sourozence Jesseho a Maggie.“ Ne. Prosím, ať je to jenom shoda jmen. Ne po těch letech,kdy jsem ji alespoň trochu vymazala ze srdce.
„Nevíš jak vypadají?“ Snažím se předstírat jen malý zájem. Vykládá si to úplně jinak.
„Ne že na toho Jesseho vyjedeš!“ V očích se mu nebezpečně leskne.
„Neboj, to mě opravdu nenapadlo. Spíš mám pocit, že je znám.“ Uvolnil se a z náprsní kapsy obleku vylovil fotku. Bylo to jako rána palicí. Samozřejmě, že se na mě usmívala moje milovaná Maggie. Tu tvář bych nikdy nezapoměla.
„Znáš je?“
„Chodili se mnou na gympl. Mají nadání pro tenhle obor.“ Tak, to by bylo. Dnes večer se setkám se svojí minulostí, ať je bolestná jak chce.
„Chci, abys mě tam reprezentovala. Musí být vidět, že jsi těhotná.“ Měla jsem to vědět. Měla jsem vědět, že mě bude ukazovat jako kus masa na trhu. Ale když budu mít štěstí, opije se a dá mi pokoj. Anebo se ke mně bude chovat ještě hůř.
„Pokusím se.“ Snad to sebezapření neslyšel. Po tváři se mu rozlévá úsměv.
„To doufám.“ Pokládá ruce na opěradlo pohovky vedle mojí hlavy. Když se takhle nade mnou tyčí, vypadá jako obrovská hora, zmenšující můj už tak maličký svět. Sklání se a líbá mě. Cítím jeho jazyk ve svých ústech a dělá se mi z toho zle. Muži jako on jsou jedním z důvodů mojí sexuální orientace.
„Co je s tebou?“ Zvedá se a upřeně mě pozoruje.
„Nic. Jenom jsi mě překvapil.“ Usmívá se a prsty mě hladí po tváři.
„Připrav se. Za dvě hodiny jsou tu první hosti.“
Mike mě vede po schodech do sálu. Pod námi se rozkládá moře obličejů, ale já hledám jen jeden. Maggiin. Nikde jí nevidím. V pozadí hraje vážná hudba a Mike mě vede na parket. Kolem nás se točí další páry  já stále hledám záblesk měděných vlasů.
„Jsou tu Swordovi?“ zvedám oči k rozzářenému Mikovi. Kdybych neznala jeho hnusný charakter, takhle by se mi i líbil.
„Šéfe, smím si na chvíli půjčit vaši ženu?“ Jeden z Mikových pochopů mě táhne víc do středu parketu. Jdu z náruče do náruče, už ani nepočítám všechny tanečníky.
„Tebe bych tu nečekal.“ Nade mnou se ozývá známý hlas. Propaluje mě pár hnědých očí, tolik podobných těm, které má Maggie.
„Jesse. Celkem ses změnil.“ Uznale ho přejíždím pohledem. Jako kdyby vypadl z mafiánských filmů. Celý v černém, z podpaží mu vykukuje pažba pistole.
„Čekáš potíže?“
„Jeden má být vždy připraven na nejhorší, ne?“ směje se. Zhluboka se nadechuji a chystám se vydat na nebezpečnou půdu.
„Je tady Maggie?“ On jediný o nás dvou věděl.
„Je. Ale vážně chceš otevírat staré rány? Hrozně se trápila.“
„A já snad ne? Potřebuju vědět, na čem jsem.“ Otáčí nás a já za jeho zády vidím ten dlouho hledaný obličej. Hnědé oči pod závojem vlasů barvy mědi, tváře pokryté drobnými jizvami od akné. Propaluje mě pohledem plným bolesti.
Najednou hudba kolem nás utichá a Jesse se loučí.
„Tak co, bavíš se?“ Mike mi pokládá ruku kolem pasu a ukazuje na volný stůl. Přikyvuji a sedám si.
„Jak je na tom usmiřování?“ Mike se směje.
„Skvěle. Tu Swordovou provdáme za mého bratra a tím to zpečetíme.“ To bylo jako rána mezi oči.
„Omluvíš mě? Udělalo se mi trošku špatně, půjdu se ven nadýchat čerstvého vzduchu.“ Okamžitě se vymršťuje na nohy.
„Mám jít s tebou?“ Tlačím ho zpátky.
„To je v pořádku. Zvládnu to sama.“
Vycházím ven do chladivé tmy. Vítr tiše šumí ve větvích a zahrada je osvětlena stovkami svíček. Sedám si na jednu z laviček a z psaníčka vytahuji krabičku cigaret. Namodralý kouř kolem mě vytváří lehký opar.
„Neměla bys kouřit, když čekáš dítě.“ Ten hlas … Maggie mě našla. Neodpovídám, jen si znovu potahuji blahodárného kouře.
„Oněmněla jsi?“ Sedá si vedle mě.
„Ne. Jenom jsem překvapená, že tě vidím.“ Trhaně se nadechuje.
„Jednou jsme se musely potkat. Ale … máš manžela.“ Uprostřed věty změnila téma.
„Jo. Otec nám domluvil sňatek.“ Zdá se mi to, nebo jí po tváři přeběhl záblesk naděje?
„Jackie … poslouchej mě. Já tenkrát musela zmizet. Chtěla jsem tě potom najít, ale myslela jsem, že se mnou už nebudeš chtít mluvit.“ Musím se od ní odvrátit, aby neviděla slzy v mých očích.
„Já tě milovala. A vlastně miluju pořád. Ale … nevím, jestli tě chci zpátky. Kdoví, kdy zase zmizíš?“ Nutí mě se na ní podívat.
„Už nikdy nezmizím. Slyšíš mě? Už nikdy!“ Palci mi stírá slzy a čeká a reakci. Otevřela ve mně stavidla bolesti a pláče. Objímá mě a uklidňuje. Konečně, po té době, je tam, kde má.
„Chybělas mi.“ Šeptá mi do ucha a hladí mě po zádech.
„Už jsem u tebe.“ Vždycky věděla, co má říct.
Najednou vím. Chci ji zpátky, i kdyby mě to potom mělo zabít. Moje světýlko v temnotě.
„Maggie …“ zaráží se.
„Ano?“ Dívám se jí do očí a na chvíli se v nich ztrácím.
„Je mi jedno, kam jsi zmizela a proč. Důležité je, že jsi se vrátila.“ Zlomil se mi hlas, a já nemohla pokračovat.
„Jackie, mlč. Řečnění ti nikdy nešlo.“ Pronáší to s nádherným úsměvem a drží můj obličej v dlaních. Pomalu se natahuje a spojuje naše rty v polibku. Po dlouhé době mi z toho není zle. Znovu si to užívám, jako kdokoli jiný. Vychutnávám si ten pocit, že k sobě patříme.
„Jackie … je tu něco, co bys měla vědět.“ Šeptá se rty kousek od mých. Nemám chuť nechat jí mluvit. Místo toho jí znovu líbám.
„Nemluv. Řekneš mi to potom.“ Přitahuji si ji do náruče a nehodlám ji pustit.
„Jackie … zadrž.“ Něco v jejím hlase mě donutilo přestat.
„Opravdu chci, abys to věděla.“ V očích měla zvláštní smutek.
„Mike mi to řekl.“ Vyděšeně přestává dýchat.
„Co ti řekl?“ Tady mi něco uniká. Tohle by jí tolik nevyděsilo.
„No o tom sňatku.“ Viditelně se jí ulevilo. Rozhodně je tu něco, co jsem si hned neuvědomila.
„Děje se něco?“ Sklání hlavu a uhýbá pohledem.
„Maggie, děsíš mě.“ Zvedá ruku a drbe se za uchem.
„Můžu ti věřit? Nezradíš mě?“ Vážnost v jejím hlase je skoro hmatatelná.
„Nikdy bych tě nezradila. Ani za cenu vlastního života!“ Lehce se usmívá, ale v očích má stále smutek.
„Jak moc je pro tebe Mike důležitý?“ Rukou mi přejíždí po jasně patrné bouli na břiše.  Je mi jasné, na co naráží.
„Nenávidím ho.“ Šeptám do jejích vlasů. Zvedá se a nabízí mi ruku.
„Tak pojď se mnou.“
„Kam?“
„Uvidíš.“ Chystám se zvednout, když za ní spatřím Mikovu rozložitou postavu.
„Jackie?“ V tom si nás všímá.
„Maggie, normálně odejdi. Neotáčej se, ať uslyšíš cokoli. Tohle rozhodně nebude hezké.“ Slyšela jeho hlas a můj strach. Ale nehodlá odejít.
„Zmiz!“ Mike už se blíží a viditelně se motá.
„Nebudu daleko.“ Mizí za rohem a zřejmě dál ani nepůjde.
Mike si sedá vedle mě, paži mi pokládá na ramena.
„Jak je ti?“ Tohle nebude jen tak.
„Asi si půjdu lehnout. Bolí mě hlava.“ Cítím na sobě jeho ruce, ten mě jít nenechá.  Jenom doufám, že to Maggie neuvidí.
„To ani nesplníš svoje manželské povinnosti?“ Najednou mě drží jako ve svěráku. Z očí se mi začínají řinout slzy.
„Miku, prosím, opravdu mi není dobře.“ Neodpovídá a rozepíná mi šaty. Zavírám oči a připravuji se na bolest, která nepochybně přijde. Jeho ruce a jazyk cítím snad všude a je mi z toho nanic. Náhle ho ze mě někdo strhává.
„Nech jí, ty parchante!“ Maggie. Neodešla.  Mikova svalnatá pěst vystřeluje dopředu a zasahuje jí. Kácí se na zem, ale rychle se zase zvedá. Vzápětí na ni prší rány a ona zůstává ležet. Teď se Mike vrací ke mně.
„Přivedla sis kamarádku?!“ drtí mezi zuby a na obličej mi dopadá pěst. Lehá si na mě a drží mě přišpendlenou k lavičce. Zavírám oči, nehty zatínám do dřeva a snažím se nekřičet. Bolest je hrozná, nevím ani jak dlouho to trvá.
Zvedá se a na rozloučenou mi boří pěst do břicha. Z očí se mi řinou slzy a klín mám plný krve. Nejsem schopná udělat krok, jak se třesu. A Maggie … už se začíná probouzet. Dívá se na mě očima plnýma bolesti. Objímá mě a hladí po vlasech.
„Musíš do nemocnice. Pojď, znám někoho, kdo nám pomůže. Je tu někde další východ, než ta střežená brána?“ Ukazuji na nedalekou branku. Přikyvuje a pomáhá mi na nohy. Táhne moji mrtvou váhu někam za roh, netuším kam.  Opírá mě o nějakou branku a zvedá si ke rtům hodinky. Něco do nich mumlá, a mě v tu chvíli dochází, co mi chtěla říct. Ona je u policajtů … nasazená proti Mikovi, proti mně!
„Maggie … prosím …“ víc jsem toho ze sebe nedostala. Hlava mi klesá na stranu, pohled se mlží, krutá bolest mizí a mojí mysli se zmocňuje blažené bezvědomí.
Píp … píp … píp …
Jediná věc, která mi prozradila, že jsem zpátky mezi živými. Pípání nemocničních přístrojů, nic jiného to být nemohlo. Takže to všechno byla pravda. Mike mě …znásilnil … a zabil … moje dítě … a Maggie … je u policie.
„Jackie?“ Tichý vzdech, který snad nikdo ani neměl slyšet. V tom hlase bylo hodně citů, kladných i záporných. Někdo mi tiskne ruku.
„Nechtěla jsem, abys to zjistila takhle … chtěla jsem ti to říct sama. Ale objevil se tam Mike a …“ Hlas se zlomil a na paži mi dopadla krůpěj čehosi, zřejmě slz.
„chtěla jsem s tebou odejít, a žít někde daleko odtud, už tenkrát. Jenomže … to nešlo. Teď … jsem ti zničila život … ale přesto si troufám prohlásit jednu věc … vždycky jsem tě milovala a nikdy nepřestanu. Jenom chci, abys to věděla.“ Na čele cítím její sametové rty a už nevydržím jenom nehnutě ležet. Pomalu otevírám oči a přímo nad sebou vidím její pomlácenou tvář. Jedno oko má nateklé a fialové, v koutku druhého stojí slza.
„Maggie …“ víc ze sebe v tuhle chvíli asi nevymáčknu.
„Jackie nemluv. Vyčerpává tě to.“  Něžně mi prsty přejíždí po tváři a ta jedna neposlušná slza mi dopadá na obličej. Stírá ji a ztrápeně se usmívá.
„Jak … dlouho … jsi …“
„Policajt? Vlastně od narození, díky tátovi. Nasadili ho na Mikovu rodinu. Byl informátor. Jakmile zjistil, že se domluvila ta svatba, všechno se provalilo a my museli zmizet. Když šéfové zjistili, že jsme si byly blízké, poslali mě na výcvik. Tuhle výhodu nechtěli ztratit. Celou tu dobu jsem o tobě všechno věděla, Jackie. Viděla jsem jak se trápíš, a nemohla jsem ti pomoct. Až teď, když mě konečně pustili do akce.“ Vysypala to ze sebe jako vodopád bolesti, kterého se chtěla zbavit. A já to docela chápala.
„A … co … se … mnou … bude?“ Sklání hlavu a do tváře jí padají vlasy.
„To teď nebudeme řešit. Musíš odpočívat.“ Pouští moji ruku a odchází.
Vlastně mi došlo, jak to se mnou bude dál. Buď budu svědčit a dostanu soudní ochranu, anebo budu sama proti celé mafii. Protože mě budou chtít odstranit, vím toho moc. Nebudou věřit, že jsem nic neřekla. No, mám mizivé šance přežít, a to jsem v tom víceméně nevinně.
A pak je tu ještě Maggie. I kdyby mě policie ochránila a dala do programu na ochranu svědků, rozdělí nás. Nedokázala bych žít, když bych věděla, že někde venku bojuje a stále o mě stojí. Ale asi mi nic jiného nezbyde …
Sedím v hotelovém pokoji a zírám před sebe. U dveří stojí dva strážci a snad si mě ani nevšímají. Maggie vchází a sedá si vedle mě na gauč. Obě dvě už jsme fyzicky v pořádku, ale to je asi tak jediné, co se o mě dá říct.
„Mám strach.“ Usmívá se na mě a objímá mě.
„Nemáš proč. Mike půjde sedět, a to na hodně dlouho. Neublíží ti.“ Hladí mě po zádech a já si jí lehám na klín.
„Stejně mám strach.“ Hází nohy na gauč a pevně mě drží.
„Neboj se. Jsem tu s tebou. A ti dva mají nařízeno nenechat na tebe nikoho sáhnout, kromě mě.“ Ještě chvíli mi cosi mumlá, dokud mi nezpadnou víčka a já usínám.
„Obžalovaný Mike Scoffield je shledám vinným ve všech bodech obžaloby. Je odsouzen na tři po sobě jdoucí doživotní tresty, nepodmíněně.“ Jak ta slova plynou z úst soudce, mě ze srdce padá obrovský kámen. Můj bývalý manžel stojí spoutaný ani ne deset metrů ode mě. Ozbrojená ochranka ho odvádí, a on mě probodává zvláštním pohledem. Mísí se v něm vztek a zoufalství, ale i bolest, láska a lítost. Jako kdyby litoval toho, co mi provedl. Nevím, co se zračí v mojí tváři, ale Maggie i Mike na to reagují. Mike se smutně usmívá a sklání hlavu. Poslušně jde se svými strážemi. Maggie mi prudce tiskne dlaň a svírá mi paži.
„Jackie … klid. Úplně jsi sebou trhla.“ Lehce se usmívám s pohledem upřeným na Mikova záda. Soud s ním skončil, a já jsem konečně volná.
Opírám se o sklo auta a zírám ven. Mike je ve vězení, jeho organizace se hroutí, zčásti i díky mě. V kapse mám nové doklady a na klíně materiály k nové minulosti. Jackie Scoffieldová je mrtvá. Zemřela při policejním zásahu, trefila ji odražená kulka. Já jsem teď Claire Redfieldová, bývalá členka zásahové jednotky a nyní policejní expert na mafii. V jednom z nedávných zázahů jí zabili přítele. No, musím uznat že to vymysleli skvěle. Potřebovali mě, a touhle novou identitou mi dali výcvik, ochranu a iluzi bezpečí. Teď je ze mě jejich agent. Už nikdy nebudu bezmocná.
„Na co myslíš?“ Maggie, tedy teď Jill Valentinová, řídí a usmívá se na mě.
„Tak nějak na všechno. Jakto, že ti dovolili jet se mnou?“ tohle je pro mě opravdu záhada.
„Psycholožka ti udělala posudek. Doporučila mě, jako tvůj doprovod.“ Pokládá mi ruku na stehno a usmívá se.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.