Deidara x Sasori

Konečně padla k zemi. Snad již doopravdy zemřela. I když by nebylo špatné ještě se s ní chvíli pobavit. Samozřejmě nemyslím na vlastní uspokojení, to by ona nedokázala. Myslel jsem, že ji ještě trochu potýrám, než naposled vydechne. Očividně jí došla chakra dřív, než jsem plánoval. Možná to tak pro ni bude i lepší. Přeci jen je to ještě vskutku mladá dívka. A také velmi krásná. Kdyby mě nepřitahovali muži, dal bych si od ní říci. A také kdyby nebylo mým úkolem zničit jí.

Těžký vzduch v jeskyni prořízly prameny jejích oslnivě růžových vlasů a zazněl dutý zvuk jak se hlavou udeřila o tvrdou podlahu. Z pod oněch vlasů se jí vyřinul tenký pramínek krve. Přisunul jsem se k ní a mírným šťouchnutím jsem ji převrátil na záda abych se na ní ještě jednou podíval. Nebyla by špatná k mé technice přeměňování lidí v loutky, byla docela talentovaná,  pomyslel jsem si a lehce se usmál. Snížil  jsem se hlouběji a zkontroloval jí tep a dýchání. Nejevila sebemenší známky života. Mise splněna, kunoichi ze skryté Listové Haruno Sakura byla poražena.

Ze vchodu do jeskyně se najednou ozvaly kroky. Nechal jsem její tělo jak bylo a rychle jsem zaujal obranou pozici. Cítil jsem, že tam někdo je, cítil jsem jeho chakru, neviděl jsem ho však. Znervózněl jsem, že by posily? To by bylo zlé, zápas s tou holkou mě stál mnoho chakry, nevím zda bych se dokázal nadále bránit, natož útočit a porazit protivníky. Ani jsem nedýchal. Ta osoba se ke mě nevrušeně přibližovala, jako by si myslela, že ji nemohu nijak ohrozit. A měla pravdu. Když se ze stínů vynořily dlouhé rovné blond vlasy se zlatými odlesky, prudce jsem si odechl. Deidara. Tomu opravdu ublížit nechci.

Rychle jsem zaujal normální postoj, aby nepoznal, že mě vyvedl z míry.  Nesmím dovolit, aby u mě ztratil respekt. Došel až ke mě a nevypadal, že by si něčeho všiml.

„Jak to šlo Sasori – sama?“

„Snad vidíš, obě jsem je zabil,“ ovětil jsem s ledovým klidem.

„Stará bába a malá holka, to tě to tolik vyčerpalo? Nevypadáš nejlíp,“ oponoval mi.

„Nějaká chakra mi ještě zbyla, na přesun to bude stačit. Nezdají se, ale ta růžovovláska měla sílu jakou jsi neviděl. Pěstí rozrazila skálu. Bohužel ještě neměla tolik zkušeností a byla nerozvážná. Díky tomu jsem ji porazil.“

„Velitel bude spokojen,“ řekl a usmál se až se mu ve tváři vytvořily dolíčky. Jak roztomilé. Pohodil blond vlasy až se vzduch zachvěl. Blýskl studánkovýma očima v rozpustilém mrknutí. Vždyť on je také ještě dítě, pouhých devatenáct. Bohužel si nedokáži pomoci, musím ho mít. Co kdybych využil situace?

Oplatil jsem mu úsměv aby nepojal podezření a opatrně jsem udělal krok směrem k němu. V polovině jsem ale schválně zavrávoral a podlomila se mi kolena. Jak jsem čekal, v mžiku byl u mě a podpíral mě, abych neupadl.

„Jste v pořádku, sensei?“ ptal se vyděšeně. Já jen přikývl, zavřel oči a klesl úplně na zem. Nedokázal již dále nést celou váhu mé těžké loutky, tak mě pustil.

„Jak se k vám dostanu, sensei?“ Jistě narážel na mou loutku, v níž jsem byl jako vždy ukryt. Pousmál jsem se, samozřejmě tak, že to Deidara neviděl. Jednou to mocně cvaklo a loutka se rozpadla na dvě poloviny. Horní se odkutálela neznámo kam, ve druhé jsem zůstal ležet jako v kolébce. Vyděšeně uskočil dozadu. Neměl jsem totiž nic na sobě.

„To nic maličký, neměj o mě strach, já jsem v pořádku. Zajímej se nyní o sebe,“ řekl jsem tichým podmanivým hlasem. Deidara zamrkal panenkovskými řasami a o krok ustoupil. Co to má pro pána Jashina znamenat? Co tím sleduje? Vždyť je úplně nahý!

„Neboj se, pojď sem,“ Sasori pokračoval v přesvědčování. Deidara nevypadal znechuceně, ale vskutku překvapeně. Možná, že by i byl ochoten souhlasit. Sasori se opatrně zvedl ze zbytků své loutky a pomalu se k blonďákovi přibližoval. Ten necouvnul. Jen stál na místě a nepatrně se mu chvěli rty. Vždyť je to můj mistr, snad bych si všiml, že by po mě nědy před tím vyjel, nebo měl podobné sklony. A teď se očividně pokouší mě svést. Sasori došel až k němu a zlehka mu přejel ukazováčkem po tváři.

„Máš s tímto nějaké zkušenosti?“ tázal se rusovlasý. Blonďák zavrtěl hlavou. Sasori se pousmál.

„Tak to tě tedy zaškolím…“ Odpovědí mu byli oči rozšířené strachy a zrychlený tep, jasně zřetelný pod bledou kůží na krku, kde nyní spočíval Sasoriho prst. A pokračoval ještě dál. Obratně se propracovával zapínáním na Deidarově Akatsuki plášti, až po krátké chvilce skončil na zemi. Pod ním měl mladší hoch pouze síťovaný nátělník, ve kterém krásně vynikaly jeho mužné svaly a tmavě modré tříčtvrteční kalhoty s malinkým knoflíček, jenž sloužil jako zapínání.

„To tílko ti velice sluší, já bych se ale rád podíval co je pod ním. Dovolíš mi to?“ Tázal se Sasori. Chtěl mít jistotu, že nic nepokazí, aby se z jejich partnerství nestalo peklo. Deidara kupodivu lehce přikývl. Pohled na nahého Sasoriho ho nesmírně vzrušoval. Nikdy před tím si to nechtěl připustit, ale v otázce sexuality se po tomto činu, nejspíše bude navždy řadit do skupiny homosexuálů.

Aby potvrdil svá slova tiše vzdychl a plynulým pohybem si sejmul z vlasů obyčejnou černou gumičku. Díky tomu se mu vlasy rozletěly na všechny strany a orámovaly mu jeho dokonalý obličej. Vypadal teď jako dívka více než kdy jindy. Tomuto vzezření však odporoval dokonale plochý hrudník a objemné přirození, jenž se dralo ven z kalhot. Sasori se pousmál.

„Vydrž, hned ti od toho tlaku vypomohu,“ řekl a jemně přetáhl Deidarovi tričko přes hlavu. Pomalu a tiše se sneslo na podlahu, kde se přidalo k černému plášti. Sasoriho chladný prst se vydal na další průzkum těla před sebou. Jemně objížděl každý sval a každou kost na tom vypracovaném hrudníku, zvláštní pozornost však věnoval klíčním kostem. V momentě kdy se u nich zastavil, se na Deidarův krk snesl první letmý polibek. Místem kde se horké chtivé rty dotkly ledové kůže projel vrušený záblesk. Deidara se celý napjal, byl nervozní, nevěděl, kam se to řítí. Nyní již však nebyl čas na pochyby, Sasori přidal na intenzitě, počet polibků se zvýšil a jeho prsty si obratně našly Deidarovi malé růžové bradavky, nyní již pěkně tvrdé vzrušením. Opatrně je uchopil a počal je lehce mnout. Skrze  blonďatého chlapce projel další záchvěv vzrušení. Nervozita trochu odpadla, i když skutečně jen trochu. Stále nesebral dost odvahy k tomu, aby počal Sasoriho sám uspokojovat. Zatím si přál, aby vše zůstalo tak jak je to nyní. To se však změnilo a příliš brzy.

Sasori jednou rukou stále dráždil Deidarovi bradavky, druhou mu však zajel do zadní kapsy kalhot a počal se věnovat jeho vypracovanému zadečku. I když ty doteky byly jen přes kalhoty, byly extrémně příjemné. Sasori, už jistě má spoustu zkušeností, pomyslel si Dei. Po chvíli věci přestaly být tak nevinné jak se z počátku zdály. K prstům, jenž mapovaly Deidarovu hruď se přidal i Sasoriho jazyk. Pomalu obkružoval ty malé růžové výběžky, jenž tak pěkně ladily s barvou chlapcovi pleti a vyloženě si to užíval. Když přidal i jemné kousnutí zvedl oči, aby zjistil jestli to jeho dnešního milence nebolelo. Netvářil se však tak, i když se mu na tváři třpytily drobné kapičky potu, podobné diamantům. Doufal, že je to vzrušením. A bylo tomu tak. Deidara už to dále nemohl vydržet, roztřesenými prsty si zajel k rozkroku a pokoušel se svou chloubu osvobodit z toho nepříjemně těsného prostoru v kalhotách. Prsty ho však neposlouchaly, jako by se mu chtěly pomstít za všechny ty nemravnosti, kterým se nyní oddává. Sasori si povšiml jeho nesnází a rozhodl se mu pomoci. Přeci jen to bude dobré i pro něj. Pomalu sjel jazykem přes malý pupík ( kde se na moment pozastavil, aby vyzkoušel jeho hloubku ) až k onomu knoflíčku a hbitě ho rozepl zuby. Kalhoty se však nemínily vzdát tak jednoduše, stále odhodlaně spočívaly na svém místě a tak se do boje musely zapojit Sasoriho ruce. Konečně se kalhoty octly na zemi a Deidarova chlouba měla trochu volnosti. Jemu to však nestačilo, toužil se před svým mistrem předvést v celé své kráse. Když už, tak už. A tak se stalo, že si prudkým pohybem strhl bavlněné boxerky a přání se mu splnilo.

Sasori se pousmál nad nerozvážným chováním svého milence a poklekl. Konečně to začíná být zajímavé. Dlaněmi objížděl Deidarovi smyslné křivky a pak se zastavil u něj v rozkroku. Před tím, než mu ho vzal do pusy ještě jednou zvedl oči a na chvilku se zastavil, omámen krásou těch modrých, ve kterých se otápěl. Deidara mu pohled zamilovaně opětoval a nadšeně čekal co bude dál. Sasori byl šťasten, že se mu jeho úmysly plní tak lehce, ani Deidaru nemusel zdlouhavě přemlouvat nebo nutit.

Po několika vteřinách svou touhu nemohl již dále ovládat a přerušil onenen romantický moment. Opatrně uchopil Deiovo již dost vzrušený penis do dlaní a počal si s ním jemně pohrávat. Nejprve jen pomalu a lehce přejížděl prsty i jazykem po celé jeho délce, přetahoval předkožku, jemně ho kousal do žaludu i do varlat a čekal, jak na to jeho milenec bude reagovat. A reagoval vskutku pozitivně a velice hlučně. Přes tenké rty se jeden za druhým draly ven hlasité vzrušené steny a dokreslovaly tak atmosféru ve skryté jeskyni. Deidara se pod smyslnýmy doteky prohnul a vrazil ho Sasorimu hlouběji do úst. Přál si cítit ho v sobě, každou jeho část, co se jen do něj vejde. Přál si, dát mu vše ze svého nezkušeného těla, přál si udělat ho šťastným. To si ostatně přál vždycky, ale nikdy netušil, že to může dopadnout takhle.

Pro lepší pocit vjel Deidara svou dlaní Sasorimu do vlasů a hrubě si ho na sebe přirazil. Sasori se však odtáhl a opět se pousmál.

„Zalíbilo se ti to snad? Začínáš být aktivní,“

„Ano, líbí se mi to moc, prosím pokračuj, dělej si se mnou co chceš, vstup do mě…“ Deidara se již vskutku nedokázal ovládat. Poklekl před svého milence a vášnivě ho políbil na rty. V tento moment, kdy stanuli v pevném obětí paží a rtů, když se jejich jazyky dotýkaly, jejich těla se tiskla jedno na druhého se cítil naprosto šťastný. Tento pocit by nevyměnil za nic na světě. Toto je lepší než s kterou koliv ženou, se kterou se kdy miloval. Žádná ho nedokázala přivést k vrcholu tak rychle, některé ho nedokázaly vzrušit vůbec. Se Sasorim to ale bylo jiné. Tak nespoutané, tak vzrušující, tak romantické…

Sasori se odtáhl a políbil svého milence na rozpálené čelo.

„Dobrá tedy, když si to přeješ…“

„Haisai, onegai hajaku!“

Pohybem paží naznačil Deidarovi aby se přetočil na břicho a plně se mu nastavil. Dei neváhal ani minutu. Při pohledu na Sasoriho velké přirození se nemohl dočkat, až toho pulzující tělěso bude mít v sobě. Dokonce ani nemyslel na bolest, která v zápetí přišla. Pokoušel se jí ignorovat, ale šlo to těžko. Vždyť ani nepoužili lubrikační gel. Kdo by ho s sebou také nosil na mise? Bolest pokračovala, Deidara se celý svíjel pod tlakem Sasoriho penisu a hlasitě sténal. Sasori se vyděsel, věděl moc dobře jak to na sucho bolí a chtěl přestat. Deidara to však vycítil a s velikou námahou procedil přes zaťaté zuby, aby nepřestával. Když bylo počato, musí se to dokončit. Sasori tedy opatrně pokračoval, prokládal akt spoustou naléhavých polibků, jako by doufal, že to pomůže. Rukama něžně hladil svého milence na bocích a tříslech, šeptal mu tichá slova útěchy. Jak se po chvíli ukázalo, zabralo to. Konečně se do něj dostal celý. Jakmile se tak stalo, bolest se stala snesitelnější a Deidara se pousmál. Sasori si toho všiml, pohladil ho po vlasech a začal jemně přirážet. Nejprve pomalu a opatrně, aby si Deidara zvykl na to, že ho má v sobě, později začaly být přírazy intenzivnější a vzrušivější.

Celý akt trval dlouhou dobu, než se oba milenci vyčerpaně zhroutili pod tíhou společného orgasmu na podlahu a spočinuli v tichém objetí.

„Bylo to nádherné, děkuji, že jsem toto mohl prožít právě s vámi, sensei, miluji vás.“ Vyznal se Deidara ze svých citů. Odpovědí mu však bylo stále hrobové ticho. Opatrně se nadzvedl a pohlédl Sasorimu do tváře. Spočíval na ní spokojený úsměv, nejevila však známky života. Deidara se pruce posadil, svého milence si položil do klína a počal kontrolovat jeho životní funkce. Určitě jen spí, jen spí…Opakoval si stále dokola. Nebyla to však pravda. Sasori navždy odešel, poté co si splnil svůj největší sen. Po tom vyčerpávajícím boji se Sakurou jeho srdce už nesneslo tu zátěž te všech vzrušujících činů dnešní noci a on tomu podlehl. Nic necítil, před smrtí usnul. Ale alespoň zemřel, tak jak si přál –  v náručí své životní lásky, v náručí svého milovaného Deidary. Ten jen zděšeně seděl bez pohnutí a po tvářích mu stékaly horké slzy. Do smrti si Sasoriho smrt nepřestane vyčítat. Kdyby se nenechal svést, jeho mistr by byl nyní naživu a spokojeně by spolu podávali hlášení Peinovi, který by je jistě pochválil. Ostatně jako vždycky. To mu již ale nebylo souzeno…