Teddy III

„Bože mě je táák blbě! Dones mi vodu.“

„Ne ty mi dones vodu!“

„Já jsem tady ta nemocná ,ty jsi akorát chlastal!“

Izumi se pomalu skutálela z postele. Pro pití dolezla v podstatě po čtyřech ,jelikož usoudila ,že nemá cenu zvedat se na ty dva klacky, které ještě nedávno připomínaly nohy. Střevní chřipka je opravdu pekelná věc. Pomyslela si ,když pomalu usrkla z již poloprázdné sklenice.

Nemoc ji sklátila teprve před dvěma dny, tedy pokud se tomu dalo říkat nemoc. Izumi to nazývala smrtelnou epidemií ,kterou způsobil ne zrovna kvalitní školní oběd. Ve zdraví přežili akorát ti co mají rovnátka nebo jiný defekt v ústní dutině . Pro ně byly totiž ořechy v tom otráveném koláči naprosto nemyslitelné.

Ti ostatní se zklátili v podstatě okamžitě a barvy měnili nadzvukovou rychlostí.

I přes to všechno ,byla nyní v tomto domě jediným života-schopným stvořením. Pan naprosto neschopný ptakopysk, totiž do rána slavil úspěch svého malého bratrance, který shodou nevysvětlitelných okolností napsal dobře diktát a tak nějak u toho slavení zapoměl, že se na otravu alkoholem umírá.

Nyní se ,ale neomylně sápal po Izumi ve snaze získat alespoň trochu vody pro sebe.

„Na , vem si to, já si jdu udělat čaj.“

Hideki měl v očích slzy radosti. Je až k neuvěření jak dokonale sympatická vám po takové noci připadne i obyčejná voda.

***

Po půl dni totálního lenošení se rozhodli přestěhovat svá ,pohybu skoro neschopná, těla do obývacího pokoje. Každý krok mohl být rozhodující. Ani jeden z nic se nemohl pohybovat rychleji než bylo bezprostředně nutné ,přesto však svedli srdce-drásající souboj o místo na „růžové příšeře“. Zbylé dvě hodiny pak strávili chvilkovým přepínáním mezi X-meny a Batmanem. Oba v duchu děkovali , že sedí vedle stejné „krevní“ skupiny a krvavé scény nestřídají růžoví poníci.

„Crrrrrrrr!!“ Z poklidného odumírání tělesných orgánů je vyrušil zvonek. I když to byla spíše pistole na startovní čáře .

„Já otevřu!“

„Ne ,já! Je to můj dům!“

„Simulante!“

I přes záživnou slovní a polštářovou přestřelku se Hideki dostal ke dveřím jako první.

„Ahooj Hideki. Ale ,ale kohopak to tu máš??Slyšel jsem velmi líbezný hlas.“

Za dveřmi stál Yuu Takeda. Byli s Hidekim už dlouho přátelé ,ale taky nekompromisní rivalové co se žen týče.

„Ať tě to ani nenapadne to je moje-“ Větu nestihl doříct, právě teď totiž hlavou docela úspěšně boural stěnu. Tuto rozkošnou demoliční náladu způsobila rána polštářem, kterou mu uštědřila Izumi.

„Jsem sestra jeho nejlepšího přítele.“ Zavolala nezúčastněně směrem těch dvou a pokračovala ve sledování Wrestlingového zápasu. Stalo se to už v podstatě tradicí. Vždycky se vsázeli a ten co prohrál musel uklidit nádobí z myčky.

Yuu chtěl jít pozdravit do obýváku, ale Hideki ho nekompromisně táhl do kuchyně. Tohle mu nikdy nedovolí. Pomyslel si a pro jistotu přivřel dveře. I když věděl ,že by to nepomohlo ,trochu zalitoval.. Proč jen se ty dveře nepokusil zamčít?

„Prohrál jsi!“ Prohodila Izumi a odporoučela se za kuchyňskou linku. Yuuovu přítomnost z hlouby duše ignorovala, což se ale nedalo říct o něm.

„Ahoj ,díky jistému člověku jsem se ještě nemohl pořádně , představit. Jsem Yuu.“

Hideki si všimnul, že si ji Yuu nepřestal prohlížet. Až po valné chvíli pochopil proč. V domě bylo standartně  kolem 27stupňů ,takže tady oba chodili jenom v krátkých šortkách a triku. A vzhledem k tomu ,že tahle holka měla k zavalitému dítěti hodně daleko a její nohy by probouraly strop se nebylo čemu divit.

„No a já jsem Izumi a chlubím se tím snad?“ Přesně tohle chtěla říct, ale neřekla. Ti dva se spolu nejspíš dobře bavili a nechtěla Hidekimu přidělávat starosti. Popošla trochu blíž a uklonila se.

„Jsem Izumi Watanabe, velice mě těší.“

V tu chvíli ji Yuu chytil za ruku a lehce ji políbil.

V Hidekim by se nyní krve nedořezal, jeho aura byla téměř vražedná a když viděl jak Izumi zčervenala ,neusmažil by na svém pohledu jedno vajíčko ale celou omeletu.

Yuu byl jeho reakcí nejspíš navýsost potěšen a věnoval mu jeden významný pohled.

Ani jeden z nich ,ale nevěděl že Izumi nezčervenala dívčím studem ,ale naprosto jaderným vztekem.

Nejradši by skočila po nejbližší utěrce a začala ho jí pomalu a velice bolestivě škrtit. Kdo mu to sakra dovolil?!

Běž se okamžitě líp obléct!“ Hideki si nehodlal přiznat porážku. Sám ji do rozpaků přivést nedokázal, ale přece jenom mohl ještě něco zachránit.

„Není mi pět!“

„Nezájem!“

„Fajn!“ Když odcházela z kuchyně, hlasitě práskla dveřmi. Dneska se ti chlapi museli zbláznit…

Sakra ,nechtěl jsem jí nadávat.. Ale alespoň odešla. Skoro si myslel že má vyhráno.. ale neměl ani zdaleka.

Do kuchyně se vrátil naprosto všedně vypadající eskymák. Rolák ke krku vkusně doplňovaly oteplovačky, nemluvě o rukavicích a čepici.

Yuu se začal okamžitě smát a Izumi následovala hned po něm.

„PRÁSK!“ Na Izumině tváři se na chvíli usadil pekelně červený otisk ruky.

Všichni ztichli. Normální holka by nejspíš začala brečet, ale takovou radost mu neudělá. V jeho pohledu viděla, že toho činu lituje. Normálně by mu to okamžitě oplatila a on to věděl. Ale když uviděla v jak nevrlém je rozpoložení ,rozhodla se ho potrápit.

Nevrazila mu, ani se o to nepokusila, nic neřekla a nehla ani brvou. Po teatrální půl minutě se otočila a šla si udělat čaj.

Hideki stál jako přetažený koněm po hlavě. Nevěděl proč to udělal.. vlastně ano ,věděl ,ale nechtěl.

„Já se omlo-“Nedořekl,Izumi ho přerušila.

„Vážně? Výborně.“

A sedla si na židli vedle Yuua. Konverzace po tom sice vázla, ale probíhala vcelku normálně. Po dvou hodinách se Izumi zvedla:

„Promiňte ,ale musím si ještě pro něco skočit na poštu.“

„To je v pořádku já tě tam hodím autem.“ Řekl Yuu a zvedl se taky.

Normálně by asi Hideki něco namítal, dneska už to ale neriskoval. Jenom svěsil hlavu a zavřel za těmi dvěma dveře.

„Sakra, sakra, sakra!“ Zanaříkal a složil hlavu do dlaní. Po chvíli sebelitování a usedavého pláče se odporoučel na gauč a začal objímat růžovou příšeru, které mimochodem tenhle název zůstal.

Izumi se vrátila až pozdě večer. Nebyla totiž jenom na poště, ale i v nějakém pofiderním baru, který podle Yuua rozhodně musela vidět. Ten chlap jí vážně začínal lézt na nervy.

***

Další den probíhal možná až moc klidně.

„Dej mi taky kousek toho dortu!“

„Ani náhodou budeš tlustá!“

„Dám ti vědět ,až mě to bude zajímat!“

Hideki se zasmál a dal jí milosrdně kousnout. Tuhle atmosféru oba milovali a zdálo se ,že ji nic nemůže zkazit.

Zrovna hráli jednu z nových videoher ,když Izumi pronesla tu světakaznou větu.

„Dones mi prosím z pokoje mobil a hřeben.“

„Děláš jako by těm tvejm chapadlům na hlavě hřeben pomohl.“ Zasmál se Hideki ,ale raději pro tu objednávku šel. Ještě pořád se cítil hodně špatně za tu facku. Když otevřel dveře, ucítil krásnou vůni, ale taky uviděl naprosto monstrózní množství věcí valejících se prakticky všude.

Jak mám pane bože najít v tomhle Černobylu hřeben?! Po deseti minutách úmorného hledání černou díru porazil a hrdě kráčel ke dveřím ,přičemž kartáč držel jako válečnou kořist.

Ještě než tu bezednou propast hermeticky uzavřel, všimnul si archu papírů položených na stole. Byly čerstvě vytažené z obálky, takže šlo nejspíš o dokumenty ze včerejší akce „pošta“.

Zkoumavě papír prohlížel a začetl se do prvních řádků.

„Vážený zákazníku, nemovitosti a.s. Jsou vám vděčné za vaši obědnávku. Zakládáme se na rychlosti našich služeb takže váš nový byt bude připraven do dvou dnů. Nastěhování je možné zhruba po druhé hodině odpolední. V případě jakýchkoliv potíží nás kontaktujte telefonem nebo přes e-mail ……“

Hideki se opřel zády o stěnu a pomalu po ní sjel až na zem. Hlavu měl v dlaních stejně jako včera večer.

Proč?Co jsem udělal ,měla se stěhovat až za dva měsíce…. Dolů sešel jako v tranzu.

„Neseš mi ty věci?“

Hřeben a mobil přistáli bez jediného slova vedle ní na gauči. Neměl sílu nic říkat na herectví už dneska neměl náladu. Došel k ledničce a rychle ji otevřel. Když do kuchyně vešla i Izumi ,vesele do sebe naléval skotskou přímo z láhve.

„Co to sakra děláš?!Víš jak pití nesnáším!“ Snažila se mu lahev vytrhnout z rukou.

Hideki ji odstrčil tak silně, že ji zastavila až protější zeď.

„A koho to zajímá?! Nech mě na pokoji!“

Izumi vytřeštila oči. Něco nebylo v pořádku ,ale nebyla schopná určit co.

„Co se s tebou sakra děje? Řekni mi to!“

„Vypadni a nech mě být.“

Při té větě Izumi stuhla. Tak přece jen mu tady vadí. Už nic neřekla. Svěsila hlavu a odešla do pokoje. “Vypadni“ to slovo jí hrálo neustále v hlavě.

Rychle se oblékla a vzala do ruky mobil.

„Ahoj Yuu to jsem já potřebuju s tebou mluvit.“

„Takže sis to rozmyslela? Přijimáš moji nabídku?“

„Ne ,ale potřebuju si promluvit o Hidekim.“

„Grr. Proč je to vždycky on a ne já? Dobře počkám na tebe na zastávce.“

Vyběhla z domu jako by jí honila divoká veverka ani se neobtěžovala říkat ,že jde pryč. V tomhle stavu by ji už stejně asi neslyšel.

***

Izumi a Yuu seděli opět v onom pekelném baru.

Když Yuu domluvil, Izumi se zvedla tak rychle ,že převrátila jednu ze sklenic.

„Ne to není možné!“

„Ty jsi asi docela natvrdlá že? Takový mám rád.“ Povzdychl si Yuu.

„Promiň ale musím se tam vráttl. Pokud ty jeho emoční výlevy přežije něco kromě otrávené koupelny tak to bude zázrak..“

„Jasně ,upaluj!“

***

„Škyt-do-prrrrrr….Áááá!“ Hideki plnou vahou praštil do tabulky skla ve dveřích.

„Doprdéééle…“ Byl tak zřízený ,že by klidně usnul i ve stoje ,takže ho nějaký potůček krve rozhodně nemohl vyvést z míry. Asi po pěti minutách se v hale rozsvítilo, to už ale Hideki ležel v polospánku, hned vedle již zmíněných dveří.

„Uáááá!“

Té lidské trosky se nešlo neleknout. Pane bože! Existuje tolik důstojných způsobů smrti ,ale ten blbec se zabije při rozmlácení dveří! Urychleně zkontrolovala škody. Hlava i ostatní končetiny se zdály být na svých místech a louže krve nebyla tak velká aby bylo možné že přišla pozdě.

Chytla ho za límec a vytáhla do sedu, to už se začal probouzet.

„Ááhoj“ Usmál se alkoholem ochrnutý Hideki.

„Jaký ahoj? Doprdele! Koukej vstát ty hroudo hoven! Víš jakej jsem měla strach?!“ Začala hystericky křičet, klekla si k němu a objala ho. V tu chvíli jeho mozek naprosto zapoměl co to znamená být opilý.

„Řekni mi co se stalo. Prosím.“

Hideki nad odpovědí ani nepřemýšlel.

„Ty se mě ještě ptáš ? Vždyť se taháš s Yuuem a navíc se budeš stěhovat a ani jsi mi to neřekla!“

V tu chvíli měl na tváři stejný otisk dlaně ,jakým se před pár dny mohla pyšnit Izumi.

„Já se s ním tahám ?Co si sakra myslíš?! Já toho chlapa nesnáším, to mi ani trochu nevěříš?!“

Hideki při té větě vytřeštil oči. Že by se spletl?

A pokud jde o to stěhování…Ty sám jsi mi nedávno řekl ,že mě tady nechceš…“

Hideki přikrčil obočí jako náznak naprosté nechápavosti. Měl sice mysl zateměnou tou nejlepší skotskou ,která se dala sehnat, ale byl si naprosto jistý ,že by si tu situaci nevybavil ani za střízliva.

„KDY!“

„Když jsme hráli tu video hru…“

Už si to matně vybavoval, ten den zase prohrál wrestling a ještě navíc úplně novou střílečku. Doslova tehdy řekl: „Ty seš strašná .Už nikdy tě nechci vidět.“ Při takovém stupni debilního uvažování se nemohl neusmát. Jak si to mohla takhle vyložit?

Nic neřekl jenom ji jemně políbil.

„Ty jsi prostě úplně natvrdlá že?“ Ale Izumi už neztihla nic odpovědět. Právě se totiž nesla po schodech jeden a půl metru nad zemí.

***

Otevření očí, pohled na budík a následovný pohled na člověka ,který právě dorazil z koupelny.

„Vypadni co tady doprdele děláš v deset ráno!“

Hideki se při té větě usmál.

„To je můj pokoj.“

„Sakra…jo vlastně!!“ Zabrblala Izumi a schovala se hlouběji pod peřinu.

„Stejně se od tebe hned odstěhuju !“

„Vážně? Tvoje obědnávka je už roztrhaná v koši a zrušená.“ Prohodil a odhrnul jí peřinu z obličeje.

„Nenávidím tě!“

„Taky tě miluju.“ Odpověděl a jemně jí rozcuchal vlasy.

 

Poznámka autora: Poslední díl! Huuu řeknu vám, makačka..(*_*) Napřed sem si řekla že tam hodím nějakou tu píp scénu, ale je to složitější než se zdá! 😀 Jinak jsem s koncem relativně spokojená. I když to není žádná super pecka jsem ráda že jste se mnou ty tři díly vydrželi. :3 Omlouvám se ,že jsem do příběhu přidala další postavu. Ale Yuu je podle mě dost dobrej týpek. Hideki tady vypadá jako úchyl a masochista(praštil Izumi) 😀 no a naše milá Izumi prostě dělá všechno jako vždycky. Já její osobnost prostě miluju.:3 Popravdě jsem si s charaktery chtěla vyhrát trošku víc ,ale na to nám ve třech dílech nezbyl čas a mé matce trpělivost.(Udělejte mi tu radost a uspěte tu postarší paní na pěkně dlouho!Nemůžu se přece učit pořád ne?!). Děkuju za pochopení při čekání ,s pozdravem vaše Pyrit :3.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.