Alexandr 7

Byl jsem ze všeho tak unavený, že jsem spal celou noc jako malé mimino. Vzbudil jsem se někdy až kolem desáté dopoledne. Ještě chvilku jsem se jen tak převaloval v posteli, protože se mi nechtělo vstávat. Až ke mně do pokoje bylo slyšet, že se mamka baví s tátou, který se už mezitím vrátil z práce, a zřejmě se mu nechtělo moc spát. Možná chtěl se mnou ještě mluvit. Nakonec jsem to přestal prodlužovat. Vstal jsem, oblékl se a vyšel z pokoje. Trochu s obavami jsem oba pozdravil, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Chovali se jako by se nic nestalo. Už se k tomu nevraceli a já jsem za to byl moc rád. V klidu jsem se nasnídal a probral s mámou, co by bylo dobré udělat na oběd. Chtěla něco rychlého, aby nemusela celý den stát v kuchyni. Taky si chtěla užít volné pondělí. Měli jsme prodloužený víkend, tak byli všichni spokojení, že nemusí do práce. Jen mě bohužel v pokoji čekala hromada učení. Máma začala chystat oběd, táta se konečně uklidil do ložnice dospat noční směnu. Zavřel jsem se v pokoji a začal se učit. Šlo to opravdu těžko. Bohužel jsem myslel na Páju a nemohl jsem ho vyhnat z hlavy. Jakmile jsem byl sám, nemohl jsem si pomoct a pořád jsem na něj myslel. Takhle jsem se trápil s učením až do oběda.
Seděli jsme s mámou u stolu, jedli a povídali si. Byla to už běžná konverzace o všem možném. Ani jednou se nezmínila o mé homosexualitě nebo o Pavlovi. Brala to jako uzavřenou záležitost. Za to ale nezapomněla párkrát připomenout zkoušky, přijímačky a maturitu. Všichni se teď starají jen o tu pitomou školu, jako by na světě nebylo jiné téma k diskuzi. Po obědě jsem chtěl pomoct mamce s nádobím, ale když umytý talíř musela vrátit zpátky do dřezu, tak mě radši vyhodila z kuchyně.
Seděl jsem ve svém pokoji a přemýšlel, co budu dělat. Učit se mi nechtělo. Řekl jsem si, že se na to pro dnešek už vykašlu. Chvilku jsem i uvažoval nad tím, že si pustím počítač, ale i to jsem nakonec zavrhl. Nechtěly se mi ani hrát hry, nebo si s někým psát. Nejlepší by bylo jít ven a provětrat si hlavu.
Zajdu za Tinou. Pořád musím myslet na Páju a ona je přeci jen jeho sestřenice a možná bychom se tam mohli potkat. Napsal vzkaz, že se u nich staví. A když už nic, tak se můžu na Páju aspoň poptat. Jen doufám, že Tina nebude zrovna s Tomášem. Musím si zvyknout na to, že už není jen moje.
Popadl jsem telefon, abych ji zavolal. Už jsem chtěl vytočit její číslo, když jsem si všiml, že mi došla zpráva. Zamrazilo mě. Bylo to od Páji. Přemýšlel jsem, jestli ji mám raději smazat, ale zvědavost mě přemohla.
DNESKA MAM ODPOLEDNE CAS. STAVIM SE ASI ZA HODINU. PAJA
Rychle jsem se podíval, kdy zpráva došla. Asi před dvaceti minutami, to jsme ještě obědvali. Okamžitě jsem se rozhodl.
Nechci, aby přišel k nám, když jsou naši doma. Co když zase ztratím nervy? Nechci tady ztropit nějakou scénu.
Rychle jsem se oblékl. Zavolal jsem Tině, jestli je Pavel u nich.
„Ne, ne. Měl by být na hotelu, k nám přijde až večer,“ odpověděla.
Ani jsem ji neřekl ahoj, vypnul jsem telefon a šel se rychle obout.
„Mami, jdu ven, vrátím se brzy!“ zavolal jsem směrem do obýváku.
Popadl jsem bundu a byl jsem v mžiku před barákem. Hotel byl od nás pěšky asi deset minut. S mou rychlou chůzí jsem tam byl během chvilky. Před hotelem jsem se zastavil. Zaváhal jsem. Co teď? Mám tu na něj počkat? Co když už odešel? Ale po cestě jsem ho nepotkal. Určitě tam ještě bude.
Chvilku jsem tak nerozhodně přešlapoval. Pak jsem přes prosklené dveře uviděl na recepci naší sousedku. Úplně jsem zapomněl, že tam pracuje. Bylo rozhodnuto. Vešel jsem dovnitř a zamířil rovnou k ní. Ještě že má dneska službu, bude to o něco jednodušší. Pozdravil jsem ji a bez dalších okolků se ji zeptal na Pavla.
„Jo, je v druhém patře, apartmán číslo 213.“ Vzala telefonní sluchátko do ruky, „Zavolám mu.“
„Já už tam jdu, Děkuji.“ Nečekal jsem. Ještě jsem stačil zahlédnout, jak přikládá telefon k uchu a už jsem byl na schodech. Vyběhl jsem rychle obě patra a zastavil se před pokojem 213. Chvilku jsem tam stál a přemýšlel, jestli to mám udělat. Nakonec jsem ale zaklepal. Během pár vteřin se otevřely dveře. Píchlo mě u žaludku. Ve dveřích stál ten druhý.
„Tak recepční nekecala,“ řekl, když mě viděl. Stáli jsme proti sobě a probodávali jsme jeden druhého pohledem. ON se na mě díval způsobem, který říkal: Co ty jsi zač? Jseš jedno velké nic. Proč sem vlastně lezeš?
„Je tu Pavel?“ přerušil jsem to nepříjemné ticho.
„Není, proč?“ zeptal se.
„Chci s ním mluvit,“ nahlédl jsem mezi dveře. Nevěřil jsem, že říká pravdu.
„To nepůjde,“ zamítl, jakoby měl právo o všem rozhodovat.
„Proč?“
„Už Tě nechce vidět,“ zazněla odpověď, kterou jsem nechtěl slyšet.
„To řekl? Psal mi, že se staví k nám,“ nedal jsem se odbýt. „Tak mě zajímá, co mi chtěl.“
„Už jsem Ti to řekl,“ ušklíbl se. „Choval ses k němu hnusně a chce Ti asi říct sám, že tě už nechce,“ řekl znovu tím svým nepříjemným, přesto však pevným hlasem, jako by to byla jediná a stoprocentní pravda. Ten jeho tón se mi vůbec nelíbil. Navíc – nechtěl jsem se tu dohadovat na chodbě. Chtěl jsem mluvit s Pájou a slyšet přímo od něj, co mi chtěl říct. Chci konečně vědět, co ke mně cítí a jestli to je tak, jak řekl ten druhý.
„Chci s ním mluvit,“ řekl jsem důrazně a udělal jsem krok dopředu.
„Ne!“ odmítl znova a postavil se do dveří, aby mi zabránil projít. „Pája bude se mnou, tak jako předtím. Nenechám Ti ho.“
„Nechápu, proč mi to říkáš. A když už, chci to slyšet od něj.“ Vážně jsem se už naštval. Vyrazil jsem proti němu. Strčil jsem do něj tak nečekaně a silně, že vpadl pokoje. Na nic jsem nečekal a vběhl jsem dovnitř. Rozhlížel jsem se, kde je Pája. Když jsem ho nikde neviděl, zamířil jsem do druhého pokoje. V ten moment na mě ten druhý skočil a povalil mě na zem.
„Řekl jsem Ti, že to nedovolím!“ Ležel na mě a ztěžka oddychoval. Rukama mě chytl do kravaty tak silně, že jsem měl problémy se nadechnout. Pravou ruku jsem měl bolestivě přimáčknutou pod sebou a váha obou těl mi nedovolovala ji vytáhnout.
„Pusť mě,“ sípal jsem a volnou rukou jsem se snažil uvolnit jeho sevření, které mi tlačilo na krk. „Pusť mě,“ zachrčel jsem znova, ale marně.
„Páju necháš být,“ ozval se vztekle. „nelez za ním. Jestli se chceš s někým vyspat, umožním Ti to!“ Syčel mi do ucha, jednou rukou mi zajel mezi nohy a tvrdě mě stiskl. Bylo to tak nečekané, že jsem sebou škubnul, přirazil nohy k sobě a sevřel tak jeho ruku mezi mými stehny. Nechápal jsem, kde se v něm bere tolik síly. Vůbec na to nevypadal a navíc byl menší než já. Jeho sevření nepovolovalo a já stále nemohl popadnout dech. Snažil jsem se z toho dostat, ale byl jsem v dost nevýhodné pozici. S jednou volnou rukou jsem moc šancí na úspěch neměl.
„Pusť mě!“ snažil jsem se dál uvolnit jeho ruku z mého krku.
„Vypadneš a už za Pájou nepolezeš!“ řekl a znova o něco silněji stiskl můj penis. „Já Tě udělám, kdykoli budeš chtít!“ Najednou ale váha jeho těla povolila.
„Co to děláš?!“ uslyšel jsem známý hlas. Rychle jsem se vyprostil a otočil se. Nad námi stál Pája a tahal toho druhého ze mě dolů. Odhodil ho bokem.
„Jen jsme si tady něco potřebovali vyjasnit,“ odpověděl jako by se nic nestalo a postavil se.
Seděl jsem na zemi, snažil se popadnout dech a sledoval ty dva, jak proti sobě stáli. Pája, rudý vztekem, zatínal pěsti a dost výhružným pohledem si měřil toho druhého. Pak k němu přistoupil, chytl ho za ruku, vytáhl ho ven na chodbu a zabouchl za sebou dveře. Zůstal jsem v pokoji sám. Zvedl jsem ze země.
Co teď? Na chodbu za nimi nepůjdu. Nemusím vidět, jak se k sobě mají.
Hodil jsem bundu a mikinu na křeslo a zašel jsem si do koupelny opláchnout obličej. Můj odraz v zrcadle přesně odpovídal tomu, co právě proběhlo. Tváře červené, vlasy rozcuchané, pomačkaná košile. Sakra, urval mi knoflík! Zanadával jsem, když jsem se na sebe podíval blíž. Rovnal jsem si košili a přitom si všiml, že mám krk celý červený od toho, jak silně mě ten druhý držel. Když jsem se jakž takž dal do pořádku, vyšel jsem z koupelny. Do pokoje se ještě ani jeden z nich nevrátil. Přes zavřené dveře ke mně ale doléhal hlas obou, jak spolu o něčem živě diskutovali. Posadil jsem se do křesla a čekal. Jenže jsem byl ze všeho tak rozhozený, že jsem nebyl schopen zůstat chvíli v klidu. Vstal jsem a začal přecházet po pokoji sem a tam. Když jsem místnost obešel asi už po páté, ztratil jsem trpělivost. Jdu to utnout.
Vykročil směrem ke dveřím. V ten moment se ale dveře rozletěly. Dovnitř vpadl Pája a rychle za sebou zabouchnul. Opřel se o ně a bylo hned vidět, že je vzteklý a snaží se to rozrušení vydýchat.
„Jednou ho asi zabiju.“ Slyšel jsem, jak si pro sebe nadává. Stál jsem uprostřed pokoje a mlčky se na něj díval.
„Jseš v pohodě?“ zeptal jsem se, protože to vypadalo, že jeho rozrušení je dost velké. Přikývl, sklonil hlavu a rukou si otřel oči.
„Pája brečel? Co se stalo?“ pomyslel jsem si překvapeně a v tu chvíli jsem zapomněl na své bolístky. Šel jsem k němu. Stále skloněný hleděl do země. Chytil jsem ho za bradu a zvedl jeho hlavu tak, abych mu viděl do obličeje. V očích se mu ještě třpytily slzy. Rychle je setřel hřbetem ruky, odstrčil mě a šel dál do pokoje.
„Proč jsi sem přišel?“ zeptal se. Zastavil se u mini baru a vytáhl hned první lahvičku, která mu přišla pod ruku. Ani se nedíval, co to je a hodil to do sebe na ex.
„Nechtěl jsem, abys šel k nám“ odpověděl jsem na jeho otázku. „Naši jsou doma.“
„No a? To se jako stydíš, když za Tebou přijde kámoš?“ nalil si minerálku a pomalu upíjel. Teď to byl on, kdo byl rozrušený a přecházel po pokoji sem a tam. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Muselo se na chodbě odehrát něco zlého, když to s Pájou tak zamávalo.
„Táta má po noční, nechtěl jsem ho rušit, šel spát. Promiň, že jsem tu jen tak vpadl. Myslel jsem, že tu budeš,“ omlouval jsem se mu.
„Musel jsem zaskočit ještě na pobočku, pro nějaké papíry, které jsem tam zapomněl,“ vysvětloval Pája svou nepřítomnost a začal sbírat papíry, které byly rozházené kousek u dveří. Předtím, jak jsem byl mimo, jsem si jich ani nevšiml. „Jeto kousek odsud, tak jsem šel pěšky, proto tu Ondra zůstal sám, nepotřeboval jsem auto.“ Pája sesbíral lejstra a hodil je na stolek. „Udělal Ti něco?“ zeptal se
a začal si mě prohlížet.
„Ne, jen jsem si narazil ruku, jak jsem spadl,“ Začal jsem si třít bolavé zápěstí na ruce, kterou jsem měl při zápase zkroucenou pod sebou. Pája se u mě zastavil.
„Máš odřený krk,“ natáhl ruku, jako by se mně chtěl dotknout. Couvl jsem. Pája se zarazil. „Promiň,“ řekl a otočil se. „Chceš na tu ruku led?“
„Ne, to je dobrý. Spíš ty jseš nějak mimo. Stalo se něco na chodbě?“ zeptal jsem se přímo bez okolků.
„Nic, co by Tě muselo zajímat,“ odsekl.
„Aha, tak to sorry. Pak ale nechápu, proč jsi chtěl ke mně jít, když se nemusím zajímat. Evidentně jsem udělal chybu, když jsem tu přišel,“ řekl jsem docela nesmyslně něco, co ani nemuselo souviset s jeho odpovědí. Jenže mě zamrzelo, že mi Pája takto odpověděl. „Jdu domů. Asi nemá cenu si cokoli namlouvat.“ Otočil jsem se a šel ke dveřím.
„Já zas nechápu Tvoje chování včera,“ zarazil mě Pája na půli cesty. Zastavil jsem se. Chvilku jsem váhal, jestli mám pokračovat a odejít. „Nejsem si vědom toho, že bych Ti nějak ublížil. Tak proč?“ zeptal se mě.
Otočil jsem se k němu zpět. „Dobře, když už jsme tak upřímní – měl jsem pocit, že máš o mě zájem. Pak odjedeš a neozveš se. Co jsem si měl myslet? Jediné co mě napadlo, bylo, že sis ze mě dělal srandu.“
„Musel jsem odjet, měli jsme hodně práce…“ namítl.
„To vím,“ přerušil jsem ho dost nevybíravě, „ale netuším, proč jsi neodpověděl ani na jednu zprávu. Pak Tě vidím tady s tím druhým, jak se k sobě tak hezky máte. Dokonce jste se spolu i nakupovali.“
„Vozí mě autem, protože teď nemám papíry.“
„To že Ti dělá řidiče, je jedna věc. Ale kvůli tomu snad na Tebe nemusí sahat,“ naštval jsem se, když jsem si vzpomněl, jak spolu jeli autem a ten druhý měl ruku na jeho rameni a usmívali se na sebe.
„To je blbost. Nic spolu nemáme,“ odporoval Pája.
„A tomu mám věřit? Už jednou jste spolu chodili, tak proč to nezopakovat, co?“ tvrdě jsem zaútočil a podíval jsem se na něj podezíravě. Má žárlivost si zas se mnou dělala, co chtěla. „Jak tomu mám věřit, když Tě dokonce donutil i brečet?“ Poslední větou jsem ťal do živého. Pája se mi podíval upřeně do očí. V jeho pohledu bylo něco zvláštního. Jeho nádherné oči byly najednou plné smutku a bolesti.
„Běž pryč,“ řekl z ničeho nic a odešel do ložnice.
Co to mělo znamenat? Problesklo mi hlavou a vběhl jsem tam za ním. Seděl na posteli a zíral do stěny.
„Takže jsem měl pravdu?“ zeptal jsem se. Pája mlčel. Jen dál nepřítomně hleděl před sebe. „Tak co?!“ křikl jsem na něj. Neodpovídal. Ještě chvilku jsem čekal odpověď, ale ta nepřicházela. Cítil jsem zklamání a měl jsem pocit, že tím Páju ztrácím nadobro. „Nemá to cenu, když mi nechceš nic říct.“
„To s Tebou nesouvisí,“ odpověděl Pája.
„Ne?“ zvedl jsem tázavě obočí. „Tak teda ne. Já jdu, měj se,“ řekl jsem a otočil se ke dveřím. Chytl jsem za kliku, ale v ten moment Pája vyskočil. Tři rychlé kroky a byl u mě. Popadl mě za ruku.
„Nechoď, prosím.“ Smutek v jeho očích vystřídala prosba.
„Tak co s ním má být?“ zeptal jsem se znova, jako by na světě existovala tato jediná otázka a nic jiného.
„Připomněl mi něco, na co jsem chtěl zapomenout,“ sklonil hlavu.
Zvláštní situace. Pokaždé jsem to byl já, kdo byl bezradný a potřeboval pomoc, teď se role obrátily. Otočil jsem se k němu. Z toho jak to řekl, jsem vycítil, že zřejmě šlo asi o něco zlého. Pár vteřin bylo ticho. Pája mě stále držel za ruku. Pochopil, že zřejmě opravdu odejdu, pokud neřekne nějaké trochu rozumné vysvětlení. Díval jsem se na něj a z jeho tváře šlo vyčíst, že se hodně přemáhá. Že se mu o tom vážně nechce moc mluvit. V tu chvíli mi došlo, jak sobecky jsem se zachoval. Jenže má žárlivost mi opět zatemnila mozek. Pája se zhluboka nadechl a pokračoval.
„To, co Ti udělal… co potom řekl na chodbě… víš… zažil jsem hodně zlé věci… tohle mi to znova připomnělo…“
Byl jsem moc zvědavý, co se mohlo tak zlého stát, že jen vzpomínka na to, ho dohnala k slzám. Zároveň mi ho ale začalo být líto. Litoval jsem toho, jak jsem ho nechtěl chápat a choval jsem se jako největší sobec, který musí mít všechno hned a okamžitě. Pája mi o něco víc stiskl ruku, jako by hledal oporu, aby mohl pokračovat.
„Asi před rokem jsem poznal …“
„DOST!“ přerušil jsem ho najednou. Nechtěl jsem ho trápit. „Omlouvám se, nemusíš mi to říkat.“
Pája byl rád, že jsem ho přerušil. Opřel si hlavu o mé rameno a oddychl si. Byl mi tak blízko. Tak blízko, že jsem cítil vůni jeho vlasů. Trochu jsem se naklonil a přivoněl si. To vše, co teď probíhalo, mi dávalo novou naději. To, že mi chtěl říct něco, co se neříká jen tak někomu na potkání, znamenalo naději, že bych pro něj opravdu mohl něco znamenat. Přesto ale bylo něco, co jsem chtěl vědět s naprostou jistotou.
„Pájo, když jsem vás párkrát viděl, jak se k sobě máte, musel jsem si myslet, že vy dva…“ odmlčel jsem se, ani jsem neměl odvahu vyslovit, to co snad mohla být pravda.
„Nic mezi námi není. Kdysi možná, ale teď určitě ne.“ Podíval se na mě. Já rychle zvedl hlavu, aby nepoznal, že jsem si přivoněl k jeho vlasům. „To proto jsi tak vyváděl, když jsme se včera potkali?“ trefil do černého. Bylo mi hloupě.
„A co jsem si měl myslet, když ses neozval a pak Tě vidím s ním,“ namítl jsem a cítil jsem, že mi červenají tváře. Bylo mi trapně, ale žárlivost je svině.
Pája se narovnal. Získal zpět svou jistotu, zatím co já začal ztrácet pevnou půdu pod nohama. Měl jsem opět strach, že pro něj nejsem dost dobrý.
„Jak jsem řekl, mezi námi je dávno konec. Občas to sice ještě zkouší, protože mu nedochází, že o něj nemám zájem.“
„Chtěl bych tomu věřit,“ řekl jsem.
„A co Ti v tom brání?“ Pavel chytil i mou druhou ruku a upřeně se na mě podíval těma svýma nádhernýma očima. Z toho pohledu mě zamrazilo po celém těle.
„Viděl jsi jaký je mezi námi rozdíl? Vždyť se s ním nemůžu srovnávat,“ řekl jsem dost nejistě.
Pája mi stiskl ruce o něco silněji, až mě zabolelo naražené zápěstí. „Jseš blbej, nebo co?“
Tahle otázka se mě dost dotkla.
„Nejsem!“ vykřikl jsem mu do tváře, „Jen nechci milovat někoho, o koho můžu přijít!“
A bylo to venku. Nečekané a nezvyklé vyznání lásky. Ani nevím, proč jsem to tak vyhrknul, ale bylo to jak časovaná bomba, které právě skončilo odpočítávání. Sklonil jsem hlavu. Pája chvilku mlčky stál, jakoby potřeboval vstřebat to, co právě slyšel. Pak mi najednou pustil ruce, chytil mou hlavu pevně do svých dlaní, přitáhl si mě a přitiskl své rty na mé. Bylo to nečekané. Ztratil jsem rovnováhu, udělal krok zpět, abych to srovnal, ale zastavil jsem se o dveře, které se tím úplně zabouchly. Rukama jsem se o ně opíral a pokorně přijímal Pavlův polibek; nečekaný, vášnivý ale jemný, přesto však nekompromisní. Tím polibkem říkal: jsi můj a tohle smím dělat jen já. Na moment jsem byl překvapen, pak jsem tomu ale začal podléhat. Opatrně, jako bych tomu nemohl stále uvěřit, jsem ho objal. Pája pustil mou hlavu a také mě chytil do objetí. Stiskl mě tak pevně, že jsem málem ztratil dech. Naše jazyky se stále proplétaly a nemohli jsme přestat. Začalo mě polévat horko. V tom silném a pevném objetí jsem se nemohl pořádně nadechnout a měl jsem pocit, že se tady u těch dveří složím, jak se mi začaly podlamovat kolena. Jemně jsem ho odstrčil a začal zhluboka dýchat, abych doplnil kyslík, který mi při našem polibku docházel.
„Pořád máš pochybnosti?“ zeptal se mě Pája.
Neměl jsem, ale přesto jsem mlčel a jen jsem se mu díval do těch jeho úžasných očí. Splní se mi můj sen? Je možné, abych tak moc někoho miloval? Známe se jen chvíli a navíc je to kluk… bylo to určeno osudem? Nikdy jsem neměl tak intenzivní pocity, ani když šlo o Tinu. Co se mnou ten člověk dělá od samého začátku, je neskutečné. Ztrácím nad sebou kontrolu vždy, když na něj pomyslím, a teď… objal mě, líbal mě a já byl nadobro ztracený. Nebyl jsem ze sebe schopen dostat ani jediné slovo. Odlepil jsem se od dveří a udělal krok vpřed. Nahnul jsem se k Pájovi a očima prosil o další polibek. Pochopil. Byl stejně silný a vášnivý jako před chvíli a naše jazyky bojovaly o nadvládu. Prozkoumávaly jeden druhého, jako by si chtěly zapamatovat každé místečko a nemohli jsme přestat. Pavlovo objetí mě drželo na nohou, jinak bych se už dávno sesunul k zemi, jak jsem měl nohy slabší a slabší. Přestal mě tisknout k sobě tak silně a rukama mi zajel pod košili. Hladil mě po zádech a jeho ruce na mé holé kůži mě rozpalovaly čím dál víc. Jedna ruka mi sjela níž až na má bedra. Chvíli se zastavil a pak ruku zasunul za kalhoty. Čekal jsem to, ale přesto jsem sebou trhnul. Zastavilo ho to, avšak ruku nechal tam, kde právě byla. Přestal mě líbat. Podíval se na mě.
„Jestli se necítíš, přestanu,“ řekl tiše, ale v jeho hlase i v jeho očích byla znát touha. Těžko zakrýval své vzrušení. Také já jsem už byl na tom podobně. Jen to pro mne bylo něco nového.
Jaké to bude? Vždyť to budu dělat s klukem. Bude to pro mě příjemné stejně jako v mém snu? Všechny tyhle otázky se mi honily hlavou. Kdybych nechtěl, odstrčil bych ho a odešel. Jenže já jen stál jak v transu a beze slova na něj hleděl.
„Mám přestat?“ zeptal se znova.
Ne, jen je to pro mě nové, říkal jsem si v duchu, navenek jsem však sotva znatelně pohnul hlavou.
Pája už déle nemohl sledovat mou nerozhodnost. Chytl mě za ruku a odtáhl k posteli. Hodil mě na ni a já tam ležel bezvládně jako hadrová panenka. Sundal si boty, vyzul i mé jako nějakému malému dítěti, co se neumí oblékat. Pak se po mém těle sunul nahoru, až mě zcela zalehl.
S pootevřenou pusou jsem oddychoval a čekal, co bude dál. Pája mi opět rukama zajel pod košili, jemně mi prsty přejel po žebrech a zastavil se na mých prsou. Jeho nádherné oči se opět setkaly s mými a ten pohled plný vzrušení pro mě znamenal konec mého vnitřního boje. Začal jsem tomu všemu naplno podléhat. Má, stále pootevřená ústa vyplnil jeho jazyk. Vždy jsem to byl já, kdo byl aktivní, ale jednalo se o holky. Tentokráte to bylo jiné. Byl jsem teď na druhé straně. Byl jsem ovládán a chtěl jsem být ovládán. Opětoval jsem polibek a s přivřenýma očima si to naplno vychutnával. Rukou jsem mu zajel do vlasů a prsty se jimi probíral. Přestal mě líbat a trochu se nadzvedl. Vytáhl ruce zpod mé košile a začal mi rozepínat knoflíky.
„O něco jsi mi to ulehčil, chybí Ti jeden knoflík,“ řekl, když se blížil k poslednímu.
„Urval mi ho ten…“ nedořekl jsem, protože mě Pája umlčel dalším polibkem, jako by o tom nechtěl slyšet. Tento polibek však netrval moc dlouho. Jeho ústa se přesunula na mou obnaženou hruď. A snad až teď, při těch polibcích mi začalo naplno docházet, co se děje. Líbal mě a snažil se nevynechat jediné místo. Mé vzrušení se dralo ven na povrch a já začal dýchat o něco rychleji. Všechny Ty jeho polibky mě rozpalovaly víc a víc. Jeho vlasy, které jsem měl stále propletené v mých prstech, mi pomalu začaly vyklouzávat, jak se sunul níž a níž k mému nejcitlivějšímu místu. Jeho ústa se zastavila na mém podbřišku. Rukama tiskl mé boky. Vzpomněl jsem si na svůj nedávný sen. Někde v tomto místě se přerušil a já se vzbudil. Zavřel jsem oči úplně a stiskl k sobě víčka tak silně, jak jen to šlo. Chci dosnít svůj sen a tentokráte se nemíním vzbudit, dokud to nedojde do konce. Podpořen touto představou a Pájovými polibky jsem byl vzrušen čím dál víc. Kalhoty jsem měl napnuté k prasknutí a můj penis se dožadoval uvolnění z tohoto nepohodlí. Pája přestal tisknout mé boky a rozepl mi poklopec. Malinko je potáhl dolů. Automaticky jsem ho chytil za ruce, jako bych ho chtěl zastavit. Zvedl hlavu a podíval se na mě.
„Mám přestat?“ zeptal se jako už jednou před chvílí.
„No… víš… je to pro mě nové…“ řekl jsem už tentokráte nahlas, mezi jednotlivými vzrušenými vzdechy. „Už jednou se mi o tomhle zdálo, ale skončili jsme právě v tomhle místě,“ pokračoval jsem dál přerývaně. Byl jsem z toho všeho úplně mimo, a sám jsem nechápal, proč o tom mluvím.
„Ó… Tobě se o mně zdál erotický sen?“ Pája pustil mé kalhoty. Posunul se výš a se zájmem se na mě zadíval. Podíval jsem se na něj. Vzrušení dávalo jeho očím zvláštní lesk a tváře měl celé růžové. Usmál se na mě.
„Nedělej si ze mě srandu,“ hlesl jsem tiše a znova jsem zavřel oči.
„Nedělám,“ uklidnil mě Pája. „Navíc – ta představa mě docela vzrušuje… Budeme pokračovat tam, kde jsme v tom snu přestali?“
Místo odpovědi, jsem pustil jeho ruce. „Jen nevím…“ řekl jsem, ale nedokončil větu.
„Neboj se. Budu jemný,“ řekl a já si pomyslel, jak divně to zní, když mi tuhle větu říká kluk.
Pája se posunul zpátky dolů. Chytil mě znovu za okraj kalhot a jedním obratným tahem je i s prádlem stáhl dolů a odhodil na zem. Se zalíbením se díval, jak se můj – teď již volný penis ukazuje světu v celé své kráse. Promnul ho párkrát ve své dlani. Byla to jen jeho ruka, přesto mi to dělalo velice dobře. Byl jsem zas o něco vzrušenější. Můj dech se zrychlil a měl jsem pocit, že mi srdce odejde na procházku bez mého těla. Také Pája na tom byl podobně. Občas se otřel svým rozkrokem o mé stehno a já cítil, že i jeho chlouba je větší a tvrdší, a také by chtěla ven z kalhot. Ale on se staral teď jen o mě. Začal mě znovu líbat na břiše a postupně zanechával vlhkou cestičku až dolů mezi nohy. Párkrát mi přejel jazykem po celé délce mého penisu, obkroužil jeho špičku a pak ho vzal do svých úst. V ten moment jsem se mohl zbláznit. Opravdu věděl jak na to. Kousl jsem se do rtu, abych aspoň trochu zadržel mé vzdychání, které teď bylo o něco hlasitější. Nevím, jestli jsem byl tak nadržený, nebo Pája tak dobrý, ale bylo mi tak skvěle, že mě brnělo celé tělo až ke konečkům prstů. Chytil můj penis opět do své dlaně, párkrát stiskl a přejel rychlými pohyby po celé délce. Netrvalo dlouho a já byl v koncích. Naplnil jsem jeho ruku svým spermatem. Tak moc jsem po tom toužil a tolikrát si to představoval, že vyvrcholení přišlo dřív, než jsem očekával. Oddychoval jsem a prožíval dozvuky onoho slastného opojení.
„Promiň…“ zasténal jsem polohlasně.
Omlouval jsem se, Pájovi, že jsem mu potřísnil ruku. Ale on – buď nevnímal, nebo mu to nevadilo, protože dál líbal mou rozpálenu kůži na břiše a jednou rukou mi hladil prsa. Občas mezi prsty jemně promnul mé ztvrdlé bradavky a bylo to, jako by do mě vpouštěl malé elektrické výboje. Vlhkou ruku využil k tomu, co měl v plánu zřejmě od samého začátku. Jeden prst opatrně zasunul do mého úzkého otvoru. Trhnul jsem sebou. Trochu to zaštípalo. Pája se na chvilku zastavil.
„Neboj, bude to dobrý. Uvolni se,“ řekl tiše, jakoby mě měl strach, že mě může odradit i svým hlasitým mluvením.
Nechal jsem tomu tedy volný průběh. Ležel jsem, vnímal jsem jeho polibky na podbřišku a jeho prst ve mně. Hlasitě jsem oddychoval a rukama jsem hledal nějakou oporu. Nahmatal jsem jeho volnou ruku, kterou právě zpracovával mé bradavky a silně jsem ji stiskl.
„P… Pavle…“ hlesl jsem jeho jméno. Pája opětoval stisk mé ruky a dál dělal vlhké značky na mém těle a pomalu ve mně prstem začal pohybovat. Pak přidal opatrně i druhý prst. Pomalými pohyby třel a roztahoval můj otvor. Mělo to svůj účinek. Už jsem nebyl tak křečovitě stáhnutý. Tlak a tření prstů v mém těle, začalo vyvolávat příjemné pocity, že i penis mi znovu ztvrdnul a postavil se jako na povel. Celé tělo jsem měl jako v ohni. Vnímal jsem Pavlovy polibky a hlazení a zdálo se mi, že se každou chvíli pod tím nádherným pocitem rozpadnu na tisíc kousků.
Také na Páju to mělo čím dál větší vliv. Byl vzrušený tak, že se pomalu ale jistě přestával ovládat. Vytáhl ze mě prsty, vymanil svou druhou ruku z mého sevření a rychle ze sebe stáhl všechno oblečení. Podíval jsem se na něj. Pohled na jeho krásné vypracované tělo odstranil zbytky mých pochybností.
„Chci to. Ať je to jaké chce, prostě to chci…“ pomyslel jsem si a objal jsem ho.
Pája ztratil rovnováhu a celou váhou na mě dolehl. Cítil jsem jeho horké tělo, jeho vzrušení a slyšel jeho přerývané oddychování. Znova mi zajel rukou mezi nohy a teď už oběma prsty najednou do mě vnikl. Opět s nimi pohyboval a třel a vždy, když přejel určité místo, mohl jsem se zbláznit. Zapřel jsem nohy, nadzvedl zadek a pohnul se mírně vpřed proti prstům, které do mě zajely hlouběji. Pája je trochu povytáhl, ale já znova udělal ten pohyb. Spustil jsem ruce na postel, abych měl pevnější oporu. Znovu jsem se o něco víc nadzvedl a znovu přirazil proti prstům. Byl to úžasný pocit, a zřejmě jsem tím Pavla přiváděl na pokraj šílenství. Mezi jednotlivými nádechy mi zašeptal do ucha:
„Já… ne… už… nemůžu… čekat…“ vytáhl ze mě prsty a místo nich jsem tam během vteřiny ucítil něco jiného. Cítil jsem, jak mi tam pomalu nasouvá svůj vlhký a horký penis. Byl daleko větší než prsty a přesto, že se mě na to snažil Pája připravit, zabolelo to a já se opět bezděčně stáhl. Zastavil se.
„Zkus zhluboka dýchat.“
„To se lehko řekne,“ odpověděl jsem namáhavě.
Sklonil se a políbil mě. Jazykem opsal konturu mých rtů a pak s ním opět zaútočil na má ústa. Opětoval jsem jeho polibek. Přestal jsem se zapírat rukama o matraci a chytil jsem ho za lokty, jako bych teď hledal oporu v něm. Bolest malinko ustoupila a já se trochu uvolnil. Snažil jsem se soustředit na boj jazyků v našich ústech. Pája trochu přitlačil. Nasunul se do mě zas o další kousek. Opatrně a pomalu do mě vnikal. Kousek po kousku. Cítil jsem se čím dál víc plnější, jak pronikal hlouběji a hlouběji. Byl to zvláštní pocit. Bolestivý a přesto příjemný. Mezi polibky jsem přerývaně oddychoval a mé srdce tlouklo jako zběsilé. Křečovitě jsem tiskl jeho lokty a mírně se nadzvedl v bocích. Tím jsem se na něj nasunul zas o další kousek. Prudce jsem vydechl do jeho úst. Přestal mě líbat.
„Mám přestat?“ řekl tiše stejnou otázku asi už potřetí a zahleděl se mi do očí, jako by chtěl proniknout do mé mysli.
Ještě chvilku jsem vstřebával ten nový zvláštní pocit dole, pak jsem ztěžka odpověděl:
„Jestli… přestaneš… zabiju …Tě…“
Mé i jeho oddechování se zrychlilo a přidalo se i mé občasné zasténání při každém bezděčném pohybu navíc. Pája se ke mně opět sklonil.
„Miluji Tě,“ zašeptal a znovu mě políbil. Polibek tak vřelý a vášnivý, až mi z toho běhal mráz po zádech. Opatrně se pohnul a přitlačil. Zasténal jsem. Cítil jsem ho v sobě skoro celého. Pustil jsem jeho lokty a nechal ruce ležet volně podél mého těla. Jen pěsti jsem zatínal a opět povoloval v pravidelném rytmu, abych se aspoň trochu uklidnil. Marně. I přes tu bolest, která ještě přetrvávala, jsem byl vzrušený čím dál víc, že se to už nedalo více snést. Zvedl jsem nohy, omotal je kolem Páji a zkřížil je na jeho zádech. Tím jsem se na něj natiskl ještě víc a on byl ve mně úplně celý a vyplňoval každou mou skulinku.
Chvíli nehnutě čekal a nechal mě, abych si na jeho velikost přivykl. Pak se začal pomalu pohybovat v pravidelných rytmech. Levou rukou jsem svíral okraj postele a pravou šmátral naslepo kolem sebe. Nahmatal jsem polštář. Popadl ho a vší silou si ho přitiskl k obličeji, abych zadusil mé vzdychání a sténání, které bylo čím dál hlasitější. Oběma rukama jsem ten polštář křečovitě tiskl, ale nepomáhalo to. Naplno jsem podlehl všemu, co se právě dělo.
Frekvence Pavlových pohybů se zrychlovala a já už byl skoro bez sebe. Bolest už jsem skoro nevnímal a cítil už jen ten neskutečně nádherný pocit. Pavel nepřestával přirážet a rukou mi občasnými pohyby třel i mou erekci. Naše vzdychání a sténání se rozléhalo po pokoji a to mé neztlumil ani polštář, který jsem si stále tiskl k obličeji. Víc a víc jsem propadal tomu šílenému pocitu, až jsem znovu došel na konec. Spustil jsem nohy na postel a zapřel se o matraci. Již podruhé jsem byl na samém vrcholu blaha, ale tentokráte to bylo intenzívnější než poprvé. Cítil jsem, jak se celý stahuji a těmi vnitřními stahy jsem pomohl dojít k vrcholu i Pavlovi. Ještě párkrát přirazil a pak posledním pohybem vpřed se na mě přitiskl takovou intenzitou, jako by mnou chtěl celý projít. Zasténal a cukání v jeho penisu svědčilo o tom, že vše co tak dlouho v sobě držel, bylo teď ve mně.
Můj sen se splnil. I přes počáteční rozpaky a obavy, byla nakonec realita daleko lepší.
Pája na mě ležel a stejně jako já oddychoval a uklidňoval své roztoužené tělo. Společně jsme se nechali unášet tím nádherným pocitem. Uvolnil jsem ruce a přestal svírat polštář. Pavel ho chytil a odhodil bokem. Otevřel jsem oči a podíval se na něj. Chytil jsem ho kolem krku a přitáhl si ho k sobě.
„Zblázním se z Tebe,“ vydechl jsem a přitiskl se na jeho měkké rty. Vracel mi polibek se stejnou intenzitou a prsty se probíral mými vlasy. Jeho malé já ze mě pomalu vyklouzlo a trocha toho, co ve mně před tím zanechal, vytékala ven. Lehl si vedle mě. Dívali jsme se oba do stropu a oddávali se těm nádherným doznívajícím pocitům. Po chvilce se Pája pootočil ke mně a pohladil mě po tváři.
„Miluji Tě. Moc jsi mi chyběl,“ zašeptal. Také jsem se k němu otočil a zahleděl se do těch jeho nádherných očí a usmál se na něj.
„Budeš jen můj?“ zeptal jsem se a přitiskl se k němu.
„Budu,“ odpověděl a objal mě.
Cítil jsem jeho horké tělo, cítil jsem jeho dech, který mi jemně načechrával vlasy. Vnímal jsem to všechno tak intenzivně, že jsem se k němu přitiskl ještě víc a vychutnával ten nádherný pocit, kdy se naše nahá těla dotýkala a nic tomu nebránilo.
Po pár minutách mě Pája pustil ze svého objetí, otočil se a začal se přehrabovat v tašce, kterou měl položenou vedle postele. Po chvilce hledání vytáhl balíček a podal mi ho. Držel jsem ten balíček v ruce a překvapeně se na něj díval.
„Doufám, že se Ti bude líbit. Chtěl jsem Ti ho dát později u vás, ale když sis pro něj došel osobně…“ usmál se na mě.
Opatrně jsem to rozbalil. Byl v něm nádherný šátek v kombinaci barev modré a zelené. Chvilku jsem na to koukal, pak jsem spustil ruce na tělo a mačkal ten šátek jako bych nevěřil tomu, že jsem ho opravdu dostal.
„Já jsem blbec,“ zašeptal jsem. Zavřel jsem oči a vybavil si znova scénu z obchoďáku, kdy jsem tam viděl Páju s Ondrou. Přesně ten šátek tehdy Pája držel v ruce. Vybíral ho pro mě…
„Proč to?“ zareagoval na mou sebekritiku otázkou.
„Viděl jsem Tě, jak jsi ho kupoval. Myslel jsem… no, byls tam s ním…“ nedořekl jsem.
„No, tak to vysvětluje Tvoje včerejší chování,“ zasmál se Pavel a pokračoval: „Tady asi někdo žárlí, co?“
„Za to můžeš Ty, že se chovám jako poblázněná puberťačka,“ odpověděl jsem a začal si šátek víc prohlížet. „Je krásný, děkuji.“
„Všiml jsem si, že máš rád zelenou barvu a modrá Ti jde k očím.“ řekl a podíval se mi zblízka do očí. Málem se mi z toho zastavil dech. Nikdy se toho pohledu dostatečně nenasytím.
„Čokoláda,“ povzdechl jsem, když jsem se díval do těch jeho krásně vybarvených očí.
„Co?“ Pája nechápal, proč jsem to vlastně řekl.
„Tvoje oči. Miluji je,“ odpověděl jsem. Pustil jsem šátek a objal ho kolem krku. Přiblížil se ještě víc a já jemně skousnul jeho ret. Pavel mi zajel rukama do vlasů a jazykem se mi snažil dostat mezi zuby. Pustil jsem jeho ret a opětoval polibek. Velice rychle jsme se znovu dostávali do varu a opravdu nám k tomu stačilo pár vteřin těsného objetí a propletené jazyky v našich ústech.
„Zblázním se z Tebe,“ zašeptal jsem, když se naše ústa rozpojila.
„A co mám říkat já?“ také tiše namítl Pája. „Celou dobu jsem na Tebe myslel.“
„Nemohl jsem se ani pořádně učit. Pořád jsi mi lezl do hlavy,“ řekl jsem mu vyčítavě, jako by to chudák dělal schválně.
„Ty máš co mluvit. Minulý víkend jsem měl přednášky a polovinu z toho nevím. A to ani nemluvím o práci…“ pokračoval Pája. Předháněli jsme se, kdo víc měl tím druhým zamotanou hlavu.
„Tak to máš co dohánět, ne?“ zeptal jsem se, ale hned na to jsem si vzpomněl na své vlastní učení. „Sakra, za dva týdny dělám zkoušky a neměl jsem tu toho správného učitele, všechno jsem zapomněl.“
„Tak to musíme napravit. Dáme si opáčko?“ zeptal se Pavel a mrkl na mě.
„Kašlu Ti teď na učení,“ zamračil jsem se a dloubnul jsem ho prstem do ramene.
„No to teda ne,“ řekl Pája. Lehl si na mě, chytil mě za ruce, natáhl mi je za hlavu a pevně držel. „V ruštině Ti moc nepomůžu, ale dáme si základy z francouzštiny.“ Sklonil se ke mně a bez váhání mně políbil. Také i já jsem ho líbal stejně vášnivě. Chtěl jsem ho obejmout, ale držel mé ruce v pevném sevření a já se mu chtě nechtě musel podvolit. Líbali jsme se a já se toho nemohl nabažit. Dotek našich nahých těl a vášnivý nekonečný polibek způsobil, že jsme oba začali být opět vzrušení a nažhavení na další akci. Pavel už mě nedržel tak pevně. Jednu rukou mě pustil a začal mi přejíždět dlaní po mé rozpáleném těle. Jeho ruka mířila dolů a já čekal to pohlazení a ten stisk v mém nejcitlivějším místě. Přivřel jsem oči a dychtivě čekal na ten dotek… když tu začal zvonit Pavlův mobil.
„Sakra!“
„Do prčic!“ povzdechli jsme si oba současně.
„Musím to vzít, může to být táta,“ hlesl Pavel zklamaně, že nás telefon vyrušil zrovna v takové chvíli. Natáhl se pro kalhoty a vylovil z kapsy mobil „Tína…Zrovna teď…“ zaskučel, ale přesto přiložil telefon k uchu.
„Ahoj, copak? … Jsem v hotelu… Alex?“ podíval se na mě, když vyslovil mé jméno. „No je tady… Je to nutné? … počkej, dám Ti ho…“ otočil se ke mně a podal mi mobil.
Posadil jsem se a převzal si telefon: „Ano?“
„To se dělá, že mi položíš telefon a nic neřekneš?“ pustila se do mě Tina, jen co slyšela můj hlas. „Měla jsem strach, že se chceš zase porvat.“
„A proč prosím Tě?“ podivil jsem se.
„No proč, zeptáš se na Páju a pak položíš telefon bez jediného vysvětlení. Po tom co mi řekl Tomáš, jak jsi včera vyváděl…“ nadávala dál.
„Prosím Tě, nic se neděje, měla jsi mi zavolat,“ snažil jsem se ji uklidnit.
„To bys ale musel mít telefon u sebe, chytráku, nechal jsi ho doma,“ pokračovala Tina. „Co vlastně děláš u Pá…“ náhle se zarazila. Zřejmě ji to došlo.
„Tinuš, zlató…“ řekl jsem protáhle.
„Alexi… Ty a Pája?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Co chceš slyšet?“ odpověděl jsem nepřímo.
„Alexi – vážně?“ ptala se znova nevěřícně.
„Tinuš, nechci být hrubý, ale voláš nevhod,“ řekl jsem pokud možno co nejtišeji, ale marná snaha. Pája seděl hned vedle mě, a když to slyšel, začal se usmívat. Sedl si obkročmo za mě a objal mě. Nehleděl na to, že telefonuji a začal mě líbat na krku. Tina na mě mluvila a já nebyl schopen ji vnímat, natož nějak rozumně na cokoli odpovědět.
„ALEXI! Tak přijdeš?“ zakřičela do telefonu, protože se z mé strany nedočkala odpovědi.
„Ano… promiň … přijdu…“ snažil jsem se odpovídat tak, aby nepoznala, co právě prožívám.
Pája se naklonil k blíž k telefonu. „Přijdeme oba. Zatím ahoj.“ Vzal mi ho, a aniž by počkal na její odpověď, zaklapl ho a hodil na zem. Povalil mě znovu na postel a zkoumavým pohledem si mně celého prohlížel, až jsem se začal červenat. Cítil jsem, jak mi hoří tváře a nebyla to má jediná reakce na Pavlův pohled. Sáhl mi mezi nohy.
„Vidím, že jsem si vybral dobře,“ řekl a olízl se mlsně jako kocour.
„Proč myslíš?“ zeptal jsem se.
„Vypadá to, že jsi docela náruživý, co?“ řekl Pája a políbil mě znova na krk. „Myslel jsem, že ti to na poprvé bude stačit, ale když se na Tebe dívám…“ nedokončil větu, místo toho začal mé tělo opět pokrývat polibky.
„Otoč se,“ poručil. Poslechl jsem. Chytil mě kolem pasu. „Nadzvedni se na kolena.“ Znovu jsem poslechl a dychtivě čekal, co bude dál.
„Jseš nádherný ze všech stran.“
Cítil jsem jeho ústa všude po celých zádech až tam, kde bych to normálně nečekal. Jednou rukou si mě přidržoval v pase a druhou třel můj naběhlý penis. Nechal jsem ho, ať si se mnou dělá, co chce. Bylo to velice příjemné a oba jsme zas během chvilky byli pěkně v ráži.
„Za Tinou půjdeme, až to tu dokončíme,“ zavelel Pája.
Nechali jsme se unášet svými pocity a touhami a zcela jsme zapomněli na okolní svět. Měli jsme jeden druhého a pro tuto chvíli jsme nechtěli vnímat nic jiného.

5 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.