Láska z druhého konce světa

Láska z druhého konce světa

Letěli jsme s klukama na pár dnů do New Yorku, chtěli si trochu odpočinout. Já chtěl jen jednu věc, pořádně se opít. Nechápal jsem počínání své přítelkyně, teď už vlastně bývalé přítelkyně. Ze dne na den se sbalila a odstěhovala se. Jen tak. Bez důvodu. Později mi napsala smsku, že už to nemá smysl. Vše jsem řekl klukům a ti navrhli onu očisťující kůru v Americe. Těšil jsem se, na chvilku vypadnout od těch otravných paparazziů někam pryč. V letadle jsem neměl chuť ani náladu mluvit. Radši jsem se ponořil do svých myšlenek a přemýšlel, proč to udělala. Neměla žádný důvod, žádný. Na letišti nás čekalo pár desítek fanynek. Hned co nás spatřily, začaly zpívat text Kiss you. Bylo to milé, vždy v každé zemi nás hezky přivítali zpěvem, však někdy jen křikem. Jedna stála daleko od ostatních, že nás snad ani vidět nemohla, já si ji všiml. Mohlo ji být tak 15, víc asi ne. V ruce držela velikou knihu, vlastně jich bylo pět. Šel jsem za ni, ignoroval jsem ty holky, které pozoroval jen minimálně. ,,Ahoj,“ pozdravil jsem malou blondýnku a objal ji. ,,A-ahoj,“ řekla překvapeně. ,,Dáš to prosím klukům? Určitě poznáš která je čí.“ podala mi ty knihy, které vážily snad tunu. Divil jsem se, že jí z nich nebolí záda. ,,Kluci.“ zakřičel jsem do obrovské haly a doufal, že ti blázni dojdou. Díky bohu, už jdou. ,,Děje se něco?“ ptal se Liam, já jen záporně zakroutil hlavou. ,,Tady,“ ukázal jsem na maličkou. ,,Stephanie.“ ,,Stephanie, nám něco přinesla ale je to fákt těžký.“ Stephanie se rozesmála a začala klukům rozdávat knížky. Na jedné byl nápis Nando’s a všechno spojené s jídlem – Niall ji poděkoval a objal ji. Další obsahovala všechny možné hlášky z x-factoru, třeba No jimmy protested! A Kevina – Louis taky poděkoval a objal malou blondýnku. Na další byly přeškrtnuté lžíce – Liam ji objal a zeptal se, zda by nechtěla autogram. Stephanie se rozzářila očka a rty se roztáhly do širokého úsměvu. Všichni jsme se, ji podepsali do deníčku a s předposlední knihou přišla ke kudrnáčovi. Ten na ni měl nakreslené kudrliny, přeškrtnuté trenky a jeho oči. Zelené jako močál. To byl vtip. Harold, aby měl něco extra, jako vždy, ji věnoval pusu na tvář a ještě jeden z jeho úsměvů. No nakonec jsem ji zbyl já. Přicupitala ke mně a knížku mi vložila do rukou. Chvilku jsem ji sledoval, byl na ni nápis Vas happenin‘? ,potom mikrofon – mé tetování a Hatchi. Byl si tak podobný, zase jsem si vzpomněl na Perrie. Bylo mi hrozně, ale nechtěl jsem před ní brečet, aby byla aspoň ona šťastná. ,,Děkuju, je úžasná.“ s těmito slovy jsem ji objal. ,,Musíme jít.“ došel k nám Paul a už nás tahal k autu, naštěstí jsme se s malou Stephanie stihli rozloučit. V autě, které nám bylo připraveno jsme všichni listovali popsanými a polepenými stránkami. Bylo to úžasné, jako listovat svým životem z pohledu fanynky. Měla tam snad fotky z každého udílení cen nebo akcí na kterých jsme vystupovali. Taky spoustu dopisů. Rozhodl jsem si to všechno přečíst, až budu v lepším stavu. ,,Jsme tady.“ vykřikl Paul a my se vybrali na obhlídku terénu. ,,Co ty kufry? Jste tu sice na dovolené, ale sluhu vám dělat nebudu.“ řekl naoko naštvaně a otevřel nám zavazadlový prostor našeho vozu. Každý z nás si tu pořídil malinký útulný domeček, abychom měli soukromí, no stejně jsme vždycky byli jen v jednom. Nevím proč, ale teď všichni zalezli do toho svého. Tak jsem popadl své 3 tašky a táhl je do domu. Jakmile jsem otevřel dveře udeřila mě do nosu vůně novoty, tedy hlavně dřeva. Tašky jsem upustil na zem, z jedné vybral černé úzké rifle a červenou kostkovanou košili. Po usilovném pátrání se mi podařilo najít koupelnu. Krátká sprcha mě nabudila na něco nového. Přeci žijeme jen jednou ne? Poprosil jsem Paula o jeden odvoz, na místo, které jsem mu určil. S nechápavým výrazem ve tváři mě tam odvezl a dodal, ať nedělám hlouposti. Já? Nikdy! Dorazili jsme na to místo, já vystoupil, rozloučil se s Paulem a vydal se dovnitř do baru. Všude tu byly vážně nádherné slečny, ale musel jsem se nejdříve napít. ,,Jednu dvojitou vodku.“ mrkl jsem na barmanku. Podala mi ji a já měl ještě otázku: ,,Kde máš šéfa?“ prstem ukázala na chlapíka, možná po čtyřicítce, kolem kterého sedělo asi 5 holek. Přisedl jsem si naproti němu na pohovku a čekal, až rozežene své krásky. ,,Která to bude?“ zeptal se a rukou pokynul po místnosti přeplněné blondýnkami, brunetkami i černovláskami. Rozhlédl jsem se po všech, na první pohled mě zaujala menší brunetka se sexy růžovým spodním prádlem. Kývl jsem k ní a on ji přivedl. Vypadala moc roztomile na to, aby pracovala tady. Její velké, hnědé oči mě hypnotizovaly. Jako by říkaly „Nech mě jít!“ byla malinká a roztomilý usměv mě ještě více přesvědčoval o tom, že tu nemá co dělat. ,,To je Michelle.“ představil ji, protože ona se k tomu nějak neměla. ,,Ahoj, ukážeš mi tu nějaký útulný pokoj?“ zeptal jsem se co nejsvůdněji jsem dokázal. Byla opravdu krásná. Vzala mě za ruku a vedla dlouhou chodbou, poté do schodů. V prvním patře zamířila k třetím dveřím napravo, které otevřela a vklouzla do útrob pokoje. ,,Jdeš taky nebo tu budeš jen stát?“ zasmála se a vtáhla mě dovnitř. ,,Počkej, můžu mít otázku?“ zarazil jsem ji, když mi chtěla sundat bundu. ,,Nó, jasně.“ posadila se do tureckého sedu na postel. ,,Proč tohle děláš?“ zeptal jsem se jí a taky si sedl. ,,No, to je na dlouho.“ povzdychla si. ,,Vždyť máme čas.“ vážně mě to zajímalo, protože jí víc než 20 být nemohlo a která holka si chce vydělávat takhle. ,,Je to hodně složité. Máma mi umřela a táta je ve ..“ nedokázala to doříct, slzy se ji spustily z očí. Zhluboka se nadechla. ,,Ve vězení. Nemám jinou možnost.“ posunul jsem se k ní a objal ji. ,,Shh, notak. Proč nechodíš do školy?“ zeptal jsem se ji a pohladil ji po vlasech. ,,Nechodím, ale chci, proto si tímhle vydělávám. Chci začít žít nový život.“ snažila se pousmát, moc ji to nešlo. Podíval jsem se ji do očí a lehce ji políbil na rty. ,,Zayne,“ tohle mě překvapilo, i když vlastně ani ne. ,,Michelle, promiň, že se pořád ptám, ale jak ses k tomuhle dostala?“ ,,Jednoduše, neměla jsem práci tak mě vyhodili z bytu, tudíž jsem zůstala na ulici, kde si mě všiml Jack, vyzkoušel mě a přijal.“ ,,Vyzkoušel?“ ,,Ups..no prostě, vyzkoušel a pak se na mě střídali samí nechutně staří dědci, zacházeli semnou jako s hračkou, bylo jim jedno, že by mě to třeba mohlo bolet, sprostě si užili a odhodili. Proto jsem tak trochu ráda, že jsi tu teď ty.“ usmála se. Na nic jsem nečekal a políbil ji. Začala mi svlékat kousek po kousku. Já to měl jednoduché, Michelle na sobě měla jen to, co zakrývalo ty nejdůležitější části těla. Líbali jsme se a já se ji poslepu snažil rozepnout podprsenku, když se tak stalo Michelle ji odhodila na zem. Přesunul jsem se motýlími polibky až ke krku, kde zanechal malé znaménko touhy. ,,Zayne,“ vzdychla když jsem se ji přisál na vystouplou krční tepnu. Když jsem byl zde se svou prací spokojen, hodlal jsem si pohrát s jejími ňadry. Můj jazyk obkroužil její již ztvrdlou bradavku a jemně ji sál. Michelle mi zapletla ruce do vlasů, za které občas zatáhla. Stejně jsem poškádlil i druhou. ,,Zayne,“ vzdychala. Posunul jsem se k jejím rtům a něžně se na ně přisál. Ruka mi putovala k lemu jejích kalhotek. ,,Zayne, to bys neměl.“ špitla tiše a snažila se mou ruku setřást. ,,Ale notak, kdy naposledy sis to užila ty?“ nadzvedl jsem obočí a pohladil ji po vnitřní straně stehna až k jejímu lůnu. Naše jazyky se stále přely, zatímco má ruka ji dráždila přes kalhotky, které začínaly vlhnout. ,,Kvůli komu jsi tak vlhká, hm?“ zavrčel jsem na ni a rukou ji zajel do kalhotek. ,,Kvůli tobě.“ vzdychla znovu, ale hlasitěji. To se mi líbilo. Ukazováčky jsem zahákl za lem posledního kousku oblečení a svlékl ji i z něho. Líbal jsem ji od podbřišku až ke klitorisu, který mlsně olízl. Cítil jsem, že se pohnula, očkem ji zkontroloval, mačkala peřinu, to mě donutilo se pousmát. Chvilku ji uspokojoval jazykem, při čemž křičela jako divá, navíc po pár vteřinách jsem přidal i prsty. Když jsem cítil, že se kolem mě stahuje, s veškerou činností jsem přestal. Věnovala mi naštvaný pohled. Já si přilehl vedle ní a políbil ji na nos. ,,Počkej na mě.“ usmál jsem se, rukou se podepřel a nalehl na ni. V ten samý moment jsme se tomu druhému podívali do očí. Krásná chvilka. Párkrát jsem přejel po celé délce juniora a otřel se o její vstup. Opatrně zajížděl hlouběji a hlouběji. Nechtěl jsem být jeden z těch na které má špatné vzpomínky, takže jsem se snažil být co nejopatrnější. Když jsem v ní byl až po kořen, začal se ještě jemněji pohybovat. Začala si to užívat, tak jsem zrychlil, o pár přírazů později přirážela pánví proti mé. Všechno se seběhlo hrozně rychle, neměl jsem čas nějak přemýšlet jen jsem přirážel proti jejímu tělu. ,,Z-zayne já už b-udu.“ vzdychla a kolem mě se všechno stáhlo.

 

Z POHLEDU MICHELLE

Cítila jsem to. Cítila jsem jeho. Vybuchla jsem, jako sopka, která byla nečinná snad staletí. ,,Zayne,“ křičela jsem, že mě museli slyšet až dolů, ale to mi bylo jedno. Nemohla jsem popadnout dech, takhle dokonalý sex jsem už dlouho nezažila. Chtěla jsem za to Zayna odměnit, hezky se tu o mě staral, to se mi nestává často, ten klidně oddechoval vedle mě. Ležel na zádech, což mi vyhovovalo. Přesunula jsem se k Malikovi juniorovi a lehce ho olízla, Zayn jako by oživl. ,,Michelle, no ták.“ zavrčel, načež jsem se pousmála. Jazyk mi kmital kolem špičky a pak jsem si jeho úd strčila do pusy. Slastně vzdychl. Vykonávala jsem ten známý pohyb nahoru-dolu a sem tam ho jemně políbila. ,,Michelle,“ vzdychl, já cítila, že už v něm cuká, proto jsem ještě zrychlila. ,,Mich-e-lle!“ křikl a mě do pusy vystříkla jeho odměna, kterou jsem jako poslušná holka spolykala. Zayn si mě přitáhl k sobě, stále se mi díval do očí, což mě trochu znervózňovalo. ,,Děkuju.“ špitla jsem mu do ucha a lehla si na jeho hruď. ,,Za co?“ divil se, no nepřestával mě hypnotizovat jeho úžasnýma hnědýma očima. ,,Víš, měl jsi pravdu, nikdy, vážně nikdy jsem si to neužila víc než teď.“ řekla jsem mu a políbila jsem ho na rty. ,,Zasloužila sis to.“ políbil mě taky a začali jsme se líbat. ,,Měl bych už jít, kluci mě budou hledat.“ řekl, ale já nechtěla, aby odešel. Chtěla jsem, aby tu semnou zůstal co nejdéle. Věděla jsem, že to za chvíli přijde. ,,Nebuď smutná.“ pohladil mě po tváři.

 

 Z POHLEDU ZAYNA

Nechtěl jsem ji opouštět, bohužel musím. Jak kluky znám, budou se mě snažit rozveselit, dneska to vidím na bar. Michelle jsem naposledy objal a z postele se zvedl. Vklouzl jsem do černých džínů, snažil se na zemi najít svou košili, ale jako by se do země propadla. Michelle se uchichtla, když jsem se na ni podíval, držela ji v ruce. ,,Vrátíš mi ji?“ poprosil jsem ji a popošel blíže k posteli. ,,Když mi slíbíš, že se vrátíš ty.“ zčervenala, když dořekla své podmínky, v tu chvilku mě napadlo něco šíleného. ,,Slibuju,“ ,,Co? Vážně?“ skočila z postele přímo na mě, neudrželi jsme rovnováhu a spadli na zem. ,,Zayne? Jsi v pořádku?“ ptala se zaskočeně. Možná jsme spadli na zem, ale mě to vůbec nebolelo, zato v hlavě jsem měl zmatek. ,,Neboj, jsem. Vrátíš mi mou košili?“ nastavil jsem ruku a Michelle mi vrátila košili a ještě mi vlepila pusu na tvář. Oblékli jsme se a s Michelle, ruku v ruce, jsme šli dolů. Když jsme byli dole, natlačil jsem ji na zeď a začal ji líbat jako by to mělo být naposledy. Kdo ví, možná je. Když se ode mně odtrhla, odešla kdoví kam. Zašel jsem za jejím šéfem, zaplatil a nedalo mi to, musel jsem se zeptat. ,,Tak jaká byla?“ zeptal se mě ten chlapík. ,,Úžasná, ale no .. ..nemohl bych si ji půjčit domů?“ vyvalil na mě oči a poškrábal se na skoro plešaté hlavě. ,,To byla až tak dobrá?“ nechápal. ,,Ještě mnohem lepší.“ potvrdil jsem svou předešlou větu. ,,Není to tu zvykem, každopádně to můžem zkusit, ale něco by to stálo.“ lišácky se usmál a promnul si ruce. ,,To je jasné, takže kolik?“ mrknul jsem na něho a doufal, že bude Michelle souhlasit. ,,$1.000 na 2 dny.“ ,,Beru to.“ potřásli jsme si rukama na znamení souhlasu. Šel za Michelle a určitě ji to řekl, ta se na mě podívala pohledem alá to je vtip? Muselo ji to překvapit, ale vypadala nadšeně. Běžela ke mě. ,,To myslíš vážně?“ výskla a skočila mi kolem krku. ,,Jo, užijeme si spolu krásné 2 dny.“ dal jsem ji pusu do vlasů, ale myslel jsem to naprosto jinak. ,,Jen si skočím pro nějaké věci a obleču se. Počkáš tu?“ zamrkala na mě, jen jsem přikývl a ona někam odběhla. Sedl jsem si na barovou židli a poprosil barmanku o vodku, kterou jsem vypil na ex. Když Michelle přišla, byl jsem rád že s ní budu sám. ,,Můžeme?“ zeptal jsem se ji, hned co přišla a ochotně od ni převzal tašku. ,,Jsi si tím jistý?“ zeptala se mě když jsme vyšli. Už kvůli fotografům jsem si nebyl jistý, ale stejně ji za ruku vzal. Perrie je minulost, tak je jedno s kým mě uvidí, navíc Michelle je úžasná, i když ji znám sotva hodinu. Nastoupili jsme do auta, kde se mě Paul ptal, co to má znamenat, odpověděl jsem mu, že ho to nemusí zajímat. Michelle se na mě nervózně podívala a i přesto, že byla tma jsem viděl jak se červená. Cesta k mému domu jako by byla nekonečná, ale já si užíval každou vteřinu strávenou vedle ní. Vím, že je to takřka nemožné, ale zamiloval jsem se do ní. Konečně naše auto zastavilo před domem. Vystoupili jsme a odebrali se do domu. ,,Vítej doma, teda aspoň částečně.“ nechal jsem ji jako správný gentleman vejít první. ,,Díky, páni.. je to tu nádherné, ale ty se nebojíš?“ zeptala se a otočila se mým směrem. ,,Jak to myslíš?“ nechápal jsem o čem mluví. ,,Já jsem přeci jen no, vždyť sám víš. Nebojíš se, že tu zítra třeba nebudeš mít nábytek?“ vysvětlila mi to a já měl co dělat, abych se nezačal smát. ,,Nebojím, věřím ti, neměla bys srdce to udělat.“ uklidnil jsem ji a svlékl si bundu, kterou jsem hodil na kožené křeslo. ,,Ty mi věříš? Zayne, ty mě vůbec neznáš a klidně si mě vezmeš domů.“ rozhodila ruce kolem sebe. Nechápala mě, bohužel ani já své chování a mysl nechápal. ,,Shh..už to nebudeme řešit, oukej?“ dal jsem ji prst na rty, které jsem měl takovou chuť políbit, protože jsem to dál rozebírat vážně nechtěl. Nosem se otřela o můj a dala mi pusu, tak sladká, tak krátká. Už už mi chtěla rozepnout košili, já ji zastavil. ,,Michelle, zlato. Nevzal jsem si tě sem, abychom spolu spali.“ pousmál jsem se a posadil se na pohovku. ,,A proč teda?“ posadila se vedle mě, stále to nepochopila. ,,Jsi krásná, mladá slečna, která si zaslouží volno. Chtěl jsem ti pomoct od dědoušků.“ teď už ji docvaklo, proč se to stalo. ,,Zayne? Ty? Mě? Vážně? Děkuju.“ skočila mi kolem krku, tak že na mě ležela. Její vlasy mě šimraly na krku, nosu a vlastně všude. Začali jsme se líbat, tak vášnivě. Rty měla sladké, stejně chutná i cukrová vata. Mezitím co jsem ochutnávali rty toho druhého, mi zapípal mobil. ,,Kdo teď otravuje?“ zavrčel jsem naštvaně a chtíc nechtíc jsem se od ni odtrhl. Píšou kluci, že jdou do baru, jestli se nepřidám. No neříkal jsem to? Stručně jsem jim odpověděl, že jsem unavený a nikam se mi nechce. Michelle zatím šla do kuchyně. ,,Není tu žádné jídlo.“ oznámila mi, potom jsem slyšel jen zaklapnutí dveří od ledničky. ,,Dnes jsme přiletěli a tenhle dům byl doteď neobydlený. Zajedeme nakoupit?“ optal jsem se a spoléhal na to, že nebude chtít umřít hlady. ,,Tak jo.“ zvedla se a přešla ke dveřím. Nějaké auto stálo před naším domem, doufal jsem, že v něm bude sedět někdo z ochranky protože já, jaksi řidičák nemám. Z supermarketu jsme se vrátili po hodině projíždění mezi regály se sladkostmi, zeleninou, pečivem.. sami určitě víte o čem mluvím. Naštěstí nás domů odvezlo auto jinak by jsme se vážně prošli s nákupem těžkým jako hora, né že bych věděl jak je hora těžká. Dotáhli jsme možná 7 nebo 8 přeplněných tašek. Všechny jsme je s Michelle vybalili a rovnou si připravili večeři, teda spíš Michelle připravovala, já a kuchyň to nejde dohromady. ,,Co to bude, až to bude?“ zeptal jsem se a promnul si břicho, které prosilo jídlo. ,,Těstoviny alá děkuju, že jsi mě sem vzal.“ odpověděla mi a stále je něčím přichucovala. Z barové stoličky jsem slezl a přesel zezadu k ní, objal ji kolem pasu. Když jsem ji líbal na krku, celá se vrtěla, nejspíš ji to lechtalo. ,,Zayne, to šimrá. Přestaň.“ snažila se mě odehnat, ale bylo ji to marné. ,,Nebudeš mít večeři!“ otočila se ke mě s vařečkou v ruce a lehce našpulenými rty. ,,Tak sním tebe.“ rozesmál jsem se, protože ta představa byla k popukání. ,,To bys neudělal, na to nemáš srdce.“ vrátila mi to, tak už jsem ji nechal dovařit naší večeři a jen ji zpovzdálí sledoval, no dobře seděl jsem vedle ní na kuchyňské lince. Ani ne po pěti minutách zvolala: ,,Hotovo, sedni si, přinesu ti to.“ ,,Ale,“ chtěl jsem něco namítnout, zarazila mě. ,,Běž.“ rozkázala mi s úsměvem, raději jsem ji poslechl. Po výtečné večeři jsme se přesunuli do obýváku k televizi. Jen tak jsme tam vedle sebe leželi, však já si užíval její přítomnost, dokud jsem mohl. Celý večer jsme se dívali na filmy od komedií přes horory až po slaďáky. Kolem půlnoci jsem zjistil, že Michelle už usnula, mě na rameni. Přenesl jsem ji do ložnice a jemně položil na postel, kde jsem si lehl vedle ní a oba nás přikryl dekou. Ráno, když jsem se probudil Michelle vedle mě neležela. Přemýšlel jsem, jestli se nestalo to nedorozumění s nábytkem, no v pokoji nic nechybělo. Najednou se dveře otevřely. Stála v nich Michelle s tácem plným jídla. ,,Sakra, doufala jsem, že to stihnu.“ zanaříkala a nohou zavřela dveře. ,,Jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptala se a tác položila vedle mě na postel. ,,Teď jsem se probudil, nemusela ses obtěžovat, ale děkuju.“ s těmito slovy jsem se postavil, došel k Michelle a políbil ji. ,,To je maličkost. Jsem zvyklá vstávat brzy.“ mrkla na mě, vzala jednu jahodu z talíře a nechala mě si kousnout, zbytek jahody snědla. ,,Co podnikneme?“ zeptal jsem se a mlsně si olízl rty. ,,Co? No nevím.“ překvapení v jejích očích nešlo přehlédnout. ,,Snad sis nemyslela, že budem sedět doma?“ musel jsem se pousmát, byla vážně roztomilá, kéž by to šlo a já s ní mohl být napořád. ,,Popravdě, ano.“ zčervenala a posadila se na postel. ,,Co říkáš na kino?“ ,,Nezní to špatně, ale já mám možná tak na taxík.“ odvrátila ode mě pohled a já se už vážně rozesmál. Michelle se na mě vražedně zašklebila a bouchla pěstí do ramene. ,,Au?“ řekl jsem s hlasem ironickým, že se divím, že mi nevrazila další. ,,Haha. Co je k smíchu?“ odvětila Michelle naštvaně. ,,Musíš být blázen, pokud si myslíš, že budeš něco platit.“ objal jsem ji kolem ramen a své rty přiložil na její krk. ,,To nejde.“ vydechla a rázně mě od sebe odstrčila. ,,Ale jde, zlato.“ ,,Ty jsi..ty musíš blázen, ale no úžasný blázen.“ podívala se mi do očí, její oči, ty které mě dostávají do kolen, všiml jsem si, že se ji plní, určitě slanou tekutinou, statečně se je snažila zastavit. ,,Neplakej, slzy ti nesluší.“ objala mě, zatímco já ji hladil po vlasech. ,,Jsi první.“ zašeptala mi do hrudi a natiskla se ještě blíž. ,,První, kdo se ke mě nechová jako ke kusu hadru.“ asi je to pro ni velký šok, ztratit rodiče, dostat se k tomuto řemeslu, musí to být těžké. ,,Zajdeme se podívat co hrají v kině, souhlasíš?“ navrhl jsem a Michelle se odtáhla, pousmála se a já se topil v jejích očích. ,,Mohla bych se předtím osprchovat?“ zeptala se mě vyděšeně. ,,Samozřejmě, buď tu jako doma. Druhé dveře vlevo.“ usmál jsem se na ni. Se svými vybranými věcmi opustila pokoj. Chtěl jsem se nasnídat s ní, ale byl jsem vážně hladový, takže během vteřiny celá snídaně skončila v mém žaludku. Oblékl jsem si šedivé tepláky, šel dolů s jediným cílem, umýt nádobí a udělat si kafe. ,,Ehm.. Chtěla jsem se zeptat jestli nebude vadit, že mě s tebou uvidí.“ zeptala se Michelle, když přišla dolů zabalená v ručníku, zatímco já seděl v kuchyni u stolu s kafem. ,,Jak to myslíš?“ zeptal jsem se i přesto že jsem věděl, na co naráží. ,,No, ty a Perrie..přeci spolu chodíte, ne?“ začervenala se a skousla si spodní ret. Byla nervózní? Možná. ,,Ne, nechodíme..rozešla se semnou.“ říct tohle bylo pro mě hodně těžké, přeci jsou to zatím jen 4 dny. Mich se plácla rukou do čela a tiše zaúpěla: ,,Promiň, to jsem nevěděla.“ přisunula si ke mě židli a hladila mě po zádech, každý její dotyk ve mě vzbuzoval neuvěřitelný chtíč. Jen jsem se pousmál, snažil jsem se na Pezz nemyslet a s Michelle se mi to myslím úspěšně dařilo. ,,To nic.“ snaha o úsměv byla zbytečná, stejně to muselo vypadat spíš jako úšklebek. ,,Vážně mě to mrzí.“ zamračila se, ale v jejích očích bylo něco jiného než smutek, však to něco mi nešlo rozpoznat. ,,Kdy naposledy jsi měla volno a šla ven se bavit?“ ptal jsem se jí po cestě ke kinu, když jsme procházeli kolem baru. ,,Od té doby co nemám rodiče, vůbec nikde.“ zasmutněla. ,,Tak si dneska pořádně užijeme.“ vzal jsem ji ochranitelsky kolem ramen a cítil se skvěle, jinak než doteď. ,,Co bys chtěla vidět?“ pokynul jsem k tabuli s názvy filmů, které mi totálně nic neříkali. ,,Co chceš ty?“ zeptala se taky a pak tiše prohlížela nabídku, na kterou jsem civěl i já. ,,Neznám nic z toho, takže výběr je na tobě.“ ,,To určitě a pak to bude na mě, když to bude blbost.“ ,,Neboj,“ chlácholil jsem ji. Její prst vystřelil k tabuli a zasekl se u jednoho – Bídníci. To zní zajímavě. ,,Co tohle?“ zamrkala na mě svými dlouhými řasy. ,,Fajn, tak pojď, koupíme lístky.“ propletli jsme naše prsty a společně se vydali k pultíkům. S koupenými lístky jsme se vydali k sálu, jelikož Michelle popcorn ani pití nechtěla, poté co našla naše sedadla, jsme se usadili a tím, že jsme měli dvousedadlo, si na mě Michelle vlastně lehla, teda spíš lehla si mi na rameno, a já byl úplně spokojený. ,,Doufám, že to nevadí.“ zeptala se nevinně. ,,Vůbec ne.“ políbil jsem ji do vlasů a náš film už pomalu začínal. Název nezněl zle, ale o moc horší byl film. Podíval jsem se na Michelle a ta dělala podobné grimasy jako já. Popadl jsem ji za ruku a společně utíkali pryč z kina. Michelle se začala smát, zatímco já nechápal. ,,Čemu se směješ?“ ,,Je to směšný, jako kdybych to neříkala.“ a nevinně se usmála. ,,Vůbec to neřeš, ale teď vyberu něco já.“ ,,My jdem zase do kina?“ podívala se na mě nechápavě. ,,To už raději ne,“ a rozešli jsme se napříč New Yorku. Po cestě do neznáma jsme si povídali, smáli se a jednou dokonce málem spadli do obrovské kaluže. Všiml jsem si, že tu je bar, tudíž mě nohy táhly právě tam. ,,Teď zkusíme něco zábavnějšího.“ otočil jsem se k Michelle, která si četla ceník. ,,To ne, nemůžem jít do levnějšího? Přece za mě nebudeš tolik utrácet.“ zděsila se při pohledu na papíry poseté čísly a písmeny. Kdyby jen věděla, že bych jí nejradši koupit i modré z nebe. ,,Michelle, myslím, že se o peníze nemusíš starat.“ pošeptal jsem ji do ucha a políbil ho, polibky vedl až k jejím rtům, bez kterých, potom co odletím dlouho nevydržím, bude mi chybět. Polibky mi ochotně oplácela, ale mně to nestačilo, tak jsem ji trochu polechtal na žebrech, zasmála se a pootevřela pusu, můj jazyk si brzy našel ten její. V tuhle nádhernou chvíli mi bylo absolutně jedno, jestli nás někdo uvidí. ,,Zayne, nech si to na večer.“ zašeptala, přičemž mi na krku naskočila husí kůže. ,,Hmm, fajn.“ zavrčel jsem ji do ucha a otevřel dveře do klubu. Ladně kolem mě prošla a zatáhla sebou dovnitř. ,,Chceš něco k pití? Alko-Nealko?“ ,,Dám si to co ty.“ řekla mile, přitom si hravě jazykem přejela po horním rtu. Sedla si ke stolu, já se zatím odebral k baru. ,,2x sex on the beach.“ řekl jsem barmance, která marně očekávala více lidí. Po chvilce mi podala plné skleničky, za které jsem zaplatil a kráčel zpět k našemu stolu. ,,Prosím.“ s těmito slovy jsem ji podal sklenku s oranžovou tekutinou. ,,Děkuju.“ Michelle si k tomu nedůvěřivě přičichla a zmateně se odtáhla. ,,Co je to?“ zaujatě sledovala, jak ve mě pomalu mizí obsah poháru. ,,Ochutnej, není to špatné.“ usmál jsem se na ni a svou paži přehodil kolem jejího krku. Sklenku zvedla a opatrně si usrkla. ,,Máš pravdu, je to dobré.“ zasmála se a opřela svou hlavu o mé rameno. Po pár vteřinách hlavu zvedla a zadívala se mi do očí. ,,Nepůjdeme si zatančit?“ zeptala se, v tom okamžiku se ji oči rozzářily. Vypadala jako anděl. ,,Neumím tancovat.“ řekl jsem potichu, však ona to slyšela. ,,To vůbec nevadí.“ zakroutila hlavou a už mě vláčila na parket. Snažil jsem se dělat to, co dělá Harold nebo Liam, bohužel u mě to vypadalo jako kastrace králíka. ,,Ty jsi Zayn Malik!“ vykřikla zamnou nějaká holka. Otočil jsem se k ní a ona mě něčím polila. ,,To máš za to, že tady podvádíš Perrie!“ a odešla. Onu tekutinu jsem se aspoň snažil otřít z očí, ale strašně to pálilo. ,,Zayne, jsi v pohodě?“ ptala se ustaraně Michelle a někam mě vedla. Otevřela nějaké dveře a někam mě popotáhla. Teď udělala něco, co jsem neměl šanci vidět, pak už jsem jen slyšel tekoucí vodu. ,,Možná to trochu zastudí, teplá voda tu neteče.“ upozornila mě a začala mi něčím otírat oči. Po chvilce mi ruce nasměrovala pod vodu a já si je opláchl sám. ,,Co to bylo?“ nechápala Michelle. Otřel jsem si oči a pohlédl na její polonahé tělo. ,,Co blázníš?“ vykřikl jsem zmateně. ,,Ručníky tu nevedou.“ zasmála se, hned jsem si sundal mikinu a podal ji Michelle. ,,Zapni se, nechci aby jsi byla nemocná.“ požádal jsem ji, v tu chvíli někdo vykřikl. Oba jsme se otočili ke dveřím a tam stála žena možná kolem 40. ,,Že se nestydíte!“ křikla a už nás hnala pryč, až teď jsem si uvědomil, že to s největší pravděpodobností byly dívčí záchody. ,,Promiň, dnešek se moc nevydařil.“ omlouval jsem se jí cestou domů. ,,Nic se neděje, náhodou až na tohle fiasko to byla docela legrace.“ řekla milým tónem při kterém naše ruce spojila. ,,Je mi to vážně moc líto.“ zaskučel jsem do větru, Michelle se rázně postavila přede mě, čímž mi znemožnila pokračovat v cestě. ,,Zayne, přestaň. Stalo se, nemůžeš za to. Tak si to prosím přestaň vyčítat. Právě zažívám nejlepší chvíle svého života, nekaz to.“ zaculila se na mě a vášnivě políbila. „Toho si vážím.“ zašeptal jsem do polibku. ,,Myslím, že můžeme jít, no ne?“ ,,Určitě.“ odpověděl jsem ji a přidal do kroku. ,,O tobě a Perrie to nikdo neví? Protože tohle bylo vážně divné.“ ptala se a mě zase před očima objevila Perrie. ,,Zatím to ví jen kluci, já a ona, no a samozřejmě ty.“ odpověděl ji a odemkl dveře. Nechal jsem ji projít první, ale to by nebyla ona, kdyby se o mě neotřela. Malik junior byl rázem v pozoru, nelíbilo se mi, že má nademnou kontrolu. ,,Skočím se osprchovat, buď jako doma.“ rychle jsem vyběhl schody, zavřel za sebou dveře, které jsem následně zamkl a sjel po nich na studenou zem. Třásly se mi ruce, nechápal jsem co se děje. Celé bych to ignoroval, kdyby mě Michelle tak šíleně nepřitahovala. Nechci ji opustit, když se mi díky ní pomalu daří zapomenout na Perrie. Prsty jsem si vjel do svých černých nečesaných vlasů přesně, jako kdybych si je měl vytrhnout. Zoufale jsem sám sebe přesvědčoval, že Michelle nebudu zítra opouštět, z čehož se mi chtělo brečet. část 2.

 

Po úctyhodné době se mé zničené tělo zvedlo, seč zavrávoralo, ale udrželo se a dvěma většími kroky se dostalo k sprchovému koutu. Vlezl jsem dovnitř, zavřel za sebou a pustil na sebe vodu. Nejdříve tekla studená, která mě velice rychle probrala, avšak poté jsem nastavil přiměřeně teplou vodu. Na poličce stály všelijaké přípravky-šampony, sprchové gely, kondicionéry a dokonce i masky, což nechápu, protože ten dům podle všech informací měl být prázdný a jsem si jist, že jsme ho nekupovali. Vzal jsem lahvičku s modrým šamponem a vyprskl si trochu na ruku. Rozetřel jsem si ho mezi dlaněmi a následně vmasíroval do vlasů. Po tomto jednoduchém procesu jsem si vlasy spláchl a stejným způsobem si namydlil tělo, znovu a naposledy ho umyl od gelu. Vylezl jsem z koutu a přesel k umyvadlu, kde si vyčistil zuby. V pokoji našel čisté oblečení, stále uložené v cestovní tašce, oblékl si ho a šel dolů za Michelle.

,,Máš hlad?“ zeptala se, přitom se motala kolem stolu. ,,Snědl bych i vlka.“ zasmál jsem se, ale ona nereagovala. Zvláštní.

,,Zayne, já..no.“ zamračila se a nervózně si skousla ret, mi došlo, že se něco děje.

,,Michelle, copak?“ ptal jsem se vlídným hlasem.

,,Víš, no..byla tu..ležela tam.“ ukázala směrem ke stolu.

,,Co se stalo?“ naléhal jsem na ni a popošel o kousek blíže.

,,Vím, že bych si to neměla dovolit, ale jsem tu poslední večer, což je tobě určitě jedno, ale,“ zhluboka se nadechla a mě to co řekla, zabolelo. Příčí se mi, že by měla zítra být v tom hnusném podniku, chtěl bych ji mít doma, u sebe, v náruči, která by ji poskytovala bezpečí.

,,Chtěla jsem nám uvařit večeři ke které by bylo nejlepší víno, které tu není,“ znovu se nadechla, ale já ji zastavil, už kvůli tomu, že mi došlo co se tu událo.

,,Michelle, zlato, chápu, prostě sis vypůjčila peníze z mé peněženky.“ popošel jsem k ní a lehce ji pohladil po narudlém líčku. Po vteřině hlavu odvrátila na bok. ,,Mich?“ šeptl jsem, když mi po ruce stékaly její slzy. ,,Zlato, notak,“ můj ukazováček ji opatrně zvedl bradu. Pomalu mrkla, přičemž nejrychlejší slza sjela po její tváři jako první, hned po dopadu na její svetřík se mi sama zabořila do trika.

,,Nechci zpátky!“ zašeptala. Své prsty jsem si zapletl do těch jejích a vtiskl ji polibek do vlasů. ,,Zapomeň na to, aspoň dnes.“ šeptl jsem taky a ona ke mě vzhlédla. Její čokoládové oči mě probodávaly skrz na skrz.

,,Pomoz mi.“ pobídla mě, na nic jsem nečekal a začal ji líbat. Prst mé pravé ruky ji přejížděl po páteři, zatím co ona hladila mou neoholenou tvář. Do polibku se usmála a rukama zabloudila k lemu mého trika. Na nic jsem nečekal, popadl ji do náruče, stále líbajíc ji. Nesl jsem ji po schodech nahoru do ložnice. Opatrně jako kousek drahého skla ji položil na postel, stáhla si mě k sobě. Převalila mě pod sebe a rukama pod tričkem prozkoumávala mou hruď. Opřel jsem se o lokty a pozoroval ji, nejspíš se jí to nelíbilo, tak mi triko vyhrnula a nechala mi zakrytou hlavu. Bohužel ji nedošlo, že si ho mohu přetáhnout přes hlavu sám, což se taky stalo. Usmál jsem se na ni a vrátil se do původní pozice. Svýma dokonalýma očima mě probodávala a já si ji přitáhl zpět k sobě. Nedůvěřivě se na mě podívala a já se k ní naklonil pro polibek. Levou nohu přehodila přes mě a spokojeně si lehla vedle.

,,Děkuju,“ zašeptala do ticha, které tu panovalo.

,,Nemáš vůbec za co, byly to krásné dny.“ uklidnil jsem ji a políbil na špičku nosu, na prst jsem si namotával pramen jejích dlouhých vlasů.

,,Máš pravdu,“ vzdychla smutně a já opět cítil studenou sprchu. ,,Michelle, neplakej. Bolí mě to stejně jako tebe.“ zamumlal jsem ji do vlasů a ona se odtáhla od mé hrudi. Rukou se posunula blíž k mým rtům, dělili nás milimetry, tak jsem je zdolal. Jemně jsem se vyhoupl nad ní a jedním pohybem ji sundal tílko. Musím uznat, že se nemá za co stydět, je nádherná. Líbali jsme se, já ji v tu chvíli hladil po tvářích, ještě vlhkých od slz. Její ruce putovaly po mé odhalené hrudi a já se od jejích rtů pomalinku dostával ke krku. Když jsem na něm jemně skousl kůži, zaklonila hlavu, čímž mi perfektně nastavila místečko pro pár znamének lásky, které jsem hned vytvořil. Její ruce ještě stále prozkoumávaly mé tělo, protože první den moc času nebylo. Cítil jsem, že mi po zádech nehty, jemně kreslí různé tvary. Znovu jsem vyhledal její rty, na které se lačně přisál, vzdychla mi do úst. Rukama bloudíc po zádech jsem hledal zapínání od podprsenky, kterou jedním rychlým pohybem rozepnul a odhodil, nezajímajíc se kam. Letmými polibky jsem obdarovával odhalenou kůži na jejím ramenu. Líbal jsem ji k zápěstí a zpět. Michelle mi zaplétala ruce do vlasů a občas za ně mírně zatáhla. Ukazováček pravé ruky mi bloudil po rýze mezi jejími ňadry. Jazykem vedl mokrou cestičku přes klíční kost až k jejímu poprsí.

,,No, i když je to velice příjemné nejsem tu proto, abych s tebou spala.“ řekla mile a lehce mě od sebe odstrčila.

,,Jo, tak ty takhle jo?“ ptal jsem se ji , jen co mírně přikývla, lechtal jsem její odhalené bříško. Smála se na celý pokoj, možná i dům.

,,Zayne, přestaň…prosím!“ vykřikla a já všeho nechal a otočil se jako, že jdu spát. ,,Notak, promiň.“ zašeptala mi do ucha a já se snažil nejevit zájem, šlo to velice těžko. Michelle mě líbala jemně na krku, jejím rtům jsem dokonale podlehl. Otočil jsem se zpět na ní a usmál se, dál jsme v té posteli leželi bezeslov, jeden propletený do druhého. Najednou mi zakručelo v břiše a celou tu nádhernou chvilku jsem tím zkazil.

,,Dobrý nápad.“ zasmála se Michelle a rozhlížela se po místnosti, aby našla aspoň část svého oděvu. ,,O čem to mluvíš?“ nechápal jsem.

,,Taky už mám docela hlad.“ řekla a vyzdvihla se do sedu. Už už se chtěla zvednout z postele, ale mě se ji podařilo dostat zpět, tak že spadla rovnou do polštářů.

,,Zayne, měla bych jít uvařit večeři, o hladu tě totiž nenechám.“ opřela se o loket, tudíž ležela na boku a sladce se usmála.

,,Nepustím tě, když jsem tě tak zřídil.“ jakmile jsem to dořekl začala se smát. ,,No co?“ nalehl na ni a tím ji uvěznil mezi svým tělem a postelí.

,,Je tam to víno,“ stihla zašeptat než jsem ji umlčel spojením našich rtů.

,,Tak si objednáme pizzu, ty vařit nebudeš a já s kuchyní kamarádi nejsme.“ otřela se o můj nos. ,,Jakou máš nejraději?“ zeptal jsem se ji a posadil se.

,,Vyber nějakou.“ usmála se, přitom se opět rozhlédla po pokoji, ale bůhví kde skončilo její oblečení. Naklonil jsem se přes okraj postele, sebral své tričko a podal ji ho.

,,Díky,“ přetáhla ho přes hlavu, já se mezitím zvedl a šel k ní. Když už se zvedla i Michelle, vzal jsem si ji do náruče.

,,Zayne, pusť mě, umím chodit.“ protestovala, ale bylo ji to k ničemu.

,,V tom je problém?“ otevřela dveře, kterými jsme se dostali na chodbu. Udělal jsem pár kroků dopředu a stáli jsme u schodů. S Michelle v náručí jsem opatrně scházel dolů, dokud mi nezačala sát krční tepnu, přesně v tu chvíli jsem se zastavil a hlasitě vydechl její jméno. Hlasité oddychování ji nejspíš nabudilo k lepšímu výkonu, protože jsem se sotva držel na nohách. Když skončila, lišácky se usmála a hlavu znaveně položila na mé rameno. Než jsem začal znovu normálně dýchat, stáli jsme na jednom místě, já opřený o stěnu. Tentokrát se ozvalo Michellino břicho, proto jsem uznal za vhodné pokračovat v načaté cestě ke kuchyni.

,,Zayne, vážně mě už můžeš položit.“ naléhala, ale mě se ji nechtělo pouštět.

,,Shh, teď jsi v mé péči. Tak nezlob.“ s těmito slovy jsem ji vysadil na kuchyňskou linku, chytla mě za ruce.

,,Jsi zlatíčko.“ přitáhla si mě k sobě a jemně opřela naše čela o sebe.

,,Ty jsi úžasná!“ řekl jsem a rychle ji políbil.

,,Eh..vážně chceš jíst pizzu a k tomu víno?“ nechápala, ale přikývla.

 ,,Originální véča.“ rozesmáli jsme se, jenže pak mi došlo, že nemám číslo. Nialler si už 100% zjistil nejméně 3 pobočky.

,,Neznáš nějakou dobrou pizzerii?“

,,Náhodou znám,“ řekla klidně a napsala mi na papírek číslo. Vděčně se usmál, vzal ze stolu mobil a vytočil ono číslo, než se ozval hlas prodavače, musel jsem se na něco zeptat.

,,Nejsi vegetarián, že ne?“ na což záporně zakývala hlavou. Objednal jsem 2 pizzy, jednu s kuřecím masem a druhou sýrovou.

,,Bude tu do dvaceti minut.“ oznámil jsem ji a poodešel do kuchyně se napít. Michelle za mnou došla s úsměvem na tváři.

,,Možná by ses měla obléknout.“ stále držíc skleničku s jahodovým džusem jsem se pousmál a přitáhl si ji za bok k sobě.

,,Copak, snad bys nežárlil na poslíčka?“ nadzvedla obočí, aniž by mrkla.

,,A kdyby jo?“ zeptal jsem se a doufal, že ji to nebude vadit.

,,Tak by to bylo strašně roztomilé.“ obtočila ruce kolem mého krku a prsty mi vjela do vlasů. Tuhle chvilku, kdy jsme si jen hleděli do očí, já ji přitom hladil po bocích, jsem si užíval co nejdéle to jen šlo. ,,Zayne, vím že to říkám pořád, ale nejsem si jistá jestli ti budu někdy moct dostatečně poděkovat.“ začervenala se, když to dopověděla a sklonila hlavu, kterou jsem ji zase zvedl do původní polohy. ,,Michelle, díky tobě je mi skvěle, ty jsi ten poslední člověk který by mi měl děkovat, spíše já bych měl.“ mrknul jsem na ni a silně ji objal. Nevím, jak dlouho tam Michelle seděla, zatímco já ji objímal. Přišlo mi to jako věčnost, hodiny mě však přesvědčovaly o opaku. Najednou zazněl zvonek, což znamená, že nám dorazila pizza. Michelle se už chystala slézt dolů z linky.

,,Dojdu tam, počkej tu.“ zarazil jsem ji a rychlým krokem se přesunul ke dveřím, které jsem otevřel. ,,Objednal jste si jednu pizzu s kuřecím masem a jednu se čtyřmi druhy sýrů?“ zeptal se, a když jsem přikývl na souhlas. Z kapsy jsem vytáhl dvě bankovky, které mu podal a převzal pizzy. Zabouchl jsem nohou dveře a už se ke mě hnala hladová Michelle.

,,Tumáš, ty žroute,“ zasmál jsem se ji a společně jsme se posadili s krabicemi na nohách. ,,Nepustíme si nějaký film?“ navrhla a já souhlasil. Michelle společně semnou položila pizzu na stůl a přešla k televizi z pod které vytáhla nějaká DVDčka. Já mezitím zašel pro víno a dvě skleničky.

,,Vybrala jsem Kouzelnou romanci, snad to nevadí.“ zaculila se mile a poklepala na místo vedle sebe, přisedl jsem si k ní a zapl film. Oba s kouskem pizzy jsme se opřeli a nedočkavě očekávali začátek filmu, který mi absolutně nic neříkal. Přitom s klukama koukáme celkem dost často na filmy, divné. Po necelých dvou hodinách, vypitém víně a dvou snězených pizzách jsem polospící Michelle vzal do náruče a opatrně s ní vycházel schody do nebes. Jo, kéž by. V ložnici nad postelí se mě pustila, tudíž dopadla do měkké postele, zakryl ji peřinou a ještě věnoval pusu na čelo. Chvíli jsem nad ní stál a jen se koukal. Pak mě trklo něco bláznivého. Můj mobil ležel na nočním stolku, popadl jsem ho a párkrát si Michelle vyfotil. Na památku. Aspoň nějaká vzpomínka. Hned jsem si tu fotku nastavil jako tapetu a šel spát taky, po jejím boku. Naposledy.

 

Ráno, když jsem se probudil, Michelle ještě spala. Ve spánku vypadá roztomile. Posledních pár hodin. Až teď mi doopravdy došlo, že je konec. Na nic jsem nečekal a přisunul se k ní blíž, přitom jsem cítil, jak se nadechuje a hned vydechuje. Poslední šance cítit ji vedle mě. Ležela ke mně zády, tudíž krk měla volný, začal jsem ho obdarovávat drobnými polibky. Nejspíš při sedmém, což odhaduji, se zavrtěla a usmála.

,,Dobré ráno, krásko.“ zašeptal jsem ji do ouška.

,,Dobré,“ zavrněla a otočila se ke mně. Jen co to udělala jsem vyhledal její rty. Neútočil jsem, pouze pomalu pusinkoval každý milimetr. Zatímco já byl opatrný, Michelle se stěží snažila taky, zrovna v tu chvíli kdy mě jemně, vážně jemně, kousla do rtu mi zazvonil mobil. Co se nestalo že? Michelle se polekala a kousla mě tak, že mi ret začal slabě krvácet. Ona se zděsila. ,,Z-zayne, já, promiň, vážně, to-to.“ prstem jsem ji umlčel a vzal mobil z nočního stolku.

,,Ano, Liame?“

,,Ne, už ne.“

,,Neboj, nezapomenu. Ve 14:20 před domem, fajn. Čau.“ hovor jsem vypl a mobil vrátil na původní místo.

,,Zayne, promiň. Ublížila jsem ti.“ mumlala stále dokola a seděla opřená o stěnu s rukou podpírající si hlavu.

,,Michelle, nic se nestalo. To se zahojí.“ pohladil jsem ji po ruce, přičemž zvedla hlavu.

,,Jenže,“ chtěla něco namítnout, ale já ji zarazil. Vždyť jsem taky jen člověk, to se stává, navíc párkrát se mi přesně tohle podařilo taky.

,,Shh, zapomeň na to.“ pohladil jsem ji po tváři a rozevřel náruč. Nejdřív váhala, tak jsem si ji přitáhl k sobě sám.

,,Co si dáme k snídani?“ zeptala se po chvilce, kdy se už nejspíš uklidnila. Sám jsem přemýšlel co je dole ještě k jídlu.

,,Nevím, můžeme se podívat.“ odvětila a zvedla se do sedu, hned na to vstala. Zopakoval jsem to samé co ona a pomalu jsme šli dolů. V kuchyni Michelle zaútočila na ledničku a já obklíčil skříňku s pečivem.

,,Nedal by sis palačinky?“ zeptala se Michelle, ale já chtěl, aby snídaně nezabrala moc času. Už kvůli tomu, že za pár hodin už bude po všem.

,,Neuděláme si něco rychlejšího?“ navrhl jsem a začal, vyndával rohlíky, koblihy nebo cereální housky. ,,Proč ne.“ pozvedla ramena a začala hrabat v ledničce. Na stůl jsem donesl všechno pečivo, co ještě zbylo, aspoň si můžeme vybrat. Jen co Michelle položila na stůl všechno, jejíž ruce pobraly, vzal jsem si nějaké krémové máslo a namazal si ho na rohlík. U snídaně bylo nezvyklé ticho, což mě popravdě více než znervózňovalo. Michelle si na rohlík rozetřela Nutellu. Po snídani jsme všechno uklidili a Michelle si dala vařit vodu na kafe.

,,Chceš taky kafe?“ zeptala se smutně, přitom otevřela skříň nad ní a čekala.

,,Jo, děkuju.“ odpověděl jsem ji a přesel 4 kroky k ní. Ruce jsem obtočil kolem jejího pasu a hlavu ji položil na rameno. Svou hlavou se opřela o mou a zhluboka dýchala.

,,Michelle, nechci aby to skončilo.“ otočila se směrem ke mně a tentokrát mě objala ona, vážně silně. ,,Já taky ne, ale co můžeme dělat? Tobě za týden začíná turné a já no..sám víš nejlíp.“ je to až k nevíře, že zítra touhle dobou už budu ve studiu, na zkouškách. Bez ní.

,,Mohl bych tě o něco poprosit?“ zeptal jsem se jí nesměle.

,,Samozřejmě.“ odpověděla mi s úsměvem.

,,Asi tu máš ten parfém, který máš teď na sobě, že jo?“ další, poněkud divně zformulovaná otázka, ale to se stává, když je člověk nervózní.

,,Mám,“ usmála se znovu, přičemž si pramen vlasů strčila za ucho.

,,Nemohla by jsi mi s ním navonět polštář?“ byl jsem nesvůj a zhoršilo se to hned jak se začala smát. ,,Prosím tě, proč?“ nechápala.

,,Nechci na tebe zapomenout.“ zašeptal jsem a sedl si na židli. Michelle za mnou přišla, sedla si mi na klín a pohladila po tváři.

,,Já na tebe nikdy nezapomenu, ani nechci.“ usmála se a já se zaradoval. Michelle vstala a šla do ložnice, následoval jsem ji. Šel bych za ní kamkoli jen, abych s ní mohl být. Stále jsem si snažil představit, jak to následující dny přežiju. V ložnici udělala přesně to oč jsem žádal, za co jsem víc než rád, protože teď ji budu cítit dokud vůně nevyprchá.

,,Děkuju.“ políbil jsem ji na rty a usmál se už proto že se usmála ona.

,,Nemáš vůbec za co. Co budem vlastně dělat těch posledních pár hodiny?“ zeptala se zvědavě a mě napadaly ty nejšílenější scénáře.

,,Co by jsi chtěla?“ zeptal jsem se.

,,No, to právě nevím.“ rozesmála se.

,,Hmm, mám nápad. Obleč se a dojdi dolů.“ řekl jsem ji, přitom z tašky vyhrabal rifle a svetr. Seběhl jsem schody po cestě se obul a už čekal u dveří na Michelle. Po pár vteřinách jsem slyšel kroky na schodech.

,,Ha. Jsem tady.“ křikla vítězně a rychle se obula, zatímco já otevřel dveře a rozhlédl se po ochrance. Je to divné, ale je tu a hlídá nás celou dobu. Snad neslyšel nic podivného, i když kdo ví.

,,Můžem.“ odvětila Michelle, vzala mě za ruku a tak sladce se usmála.

,,K čemu ta taška?“

,,No myslela jsem, že bychom se už nemuseli vracet.“

,,Aha,“ řekl jsem a tašku ji vzal. Společně jsme šli k autu.

,,Svezeš nás?“ ptal jsem se Paula, který jen souhlasně kývl, tak jsme nastoupili.

,,Kam to bude?“ zeptal se a já teď nevěděl jak to říct, aby to neslyšela Michelle. Pošeptal jsem mu to do ucha, sice to vypadalo hodně zvláštně, ale nic lepšího mě nenapadlo.

,,Zayne, kam jedeme?“ naléhala Michelle.

,,To je překvapení.“ řekl jsem a vzal ji jemně za ruku. Po půl hodině jízdy nás Paul vysadil na rohu nějaké ulice se slovy, že mám jít rovně. Otevřel jsem dveře od auta, vystoupil a přidržel je Michelle. Vzala mě za ruku, hned nato jsme společně vyšli vstříc mému nápadu.

,,Kdy mi řekneš, kam jdeme?“ zeptala se, když jsem konečně spatřil, co celou dobu hledám.

,,Jsme tady.“ řekl jsem klidně a zůstal nečinně stát.

,,Co děláme u klenotnictví?“ nechápala Michelle a přitom si prstem tloukla o čelo.

,,Musím si tu jen něco vyzvednout.“ usmál jsem se na ni a doufal, že nic nepozná.

,,Aha.“ odvětila jen. Vešli jsme dovnitř, Michelle jsem pověděl, aby se tu porozhlédla, zatímco já šel za paní u pultu.

,,Dobrý den, mohu vám s něčím pomoci?“ zeptala se mě paní, snad kolem 40 s drdolem posazeným vysoko na hlavě.

,,Dobrý den, chtěl bych stříbrný náramek a přívěšek s písmenem Z.“ paní poodešla od pultíku k přihrádkám za ním a vytáhla 2 šuplíčky. Položila je přede mně a já si je všechny důkladně prohlédl. Každý z nich byl něčím zvláštní, ale jen jeden upoutal mou pozornost natolik, že jsem ho musel mít. ,,Vezmu si tenhle,“ ukázal jsem na tenký stříbrný náramek s nenápadným zapínáním. Poté se mé oči stočily k druhému poli, kde na semišové látce ležely různé druhy písmena ‚Z‘. Nedokázal jsem si vybrat, ale nakonec mě ohromilo jedno jakoby psané psacím. Zaplatil jsem, nechal si to zabalit a štrádoval si to k Michelle.

,,Tak co, zaujalo tě tu něco?“

,,Mnohem víc jsi mě zaujal ty.“ řekla svůdně a kousla se do rtu.

,,Vážně chceš, abych se červenal? Víš co, raději neodpovídej. Půjdeme?“ snažil jsem se být v klidu, jenže to vůbec nešlo.

,,Jasně.“ rozesmála se. Otevřel jsem ji dveře, kterými jsem po ní vyšel taky a o pár metrů dál jsem ji zastavil.

,,Michelle, zavři oči, prosím.“ poprosil jsem ji a čekal, než provede oč ji žádám.

,,Proč?“ nechápala, přičemž se na mě podívala jako na vraha.

,,Věř mi, prosím.“ znovu jsem poprosil a hodil smutný, seč prosebný kukuč.

,,Fájn.“ zanaříkala, ale přesto svá kukadla zavřela. Z kapsy jsem vytáhl zabalenou krabičku a vložil ji do jejích rukou. Při střetu mé ruky s její mírně cukla, ale neuhla. Kochal jsem se pohledem na ni. Byla jako droga, nevím jak bez ní vydržím.

,,Můžeš je otevřít.“ zvolal jsem nadšeně a Michelle pomalu otvírala oči, jakmile uviděla malou stužkou svázanou krabičku začala rychle mrkat, poté na mě udiveně koukala.

,,Zayne, to-to, to nejde.“ zakoktala zmateně a cpala mi červenou krychličku zpět do rukou.

,,Tak ji aspoň otevři.“ nabídl jsem Michelle, která se na mě nedůvěřivě podívala, ale opatrně stužku rozvázala. Krabičku opatrně otevřela a zůstala nehybně stát na místě.

,,Ale tohle si už vůbec nemůžu vzít.“

,,Ale můžeš, já mám tvou vůni na polštáři a ty budeš mít tohle, to je fér.“ vzal jsem stříbrný náramek a zapl jí ho na ruku.

,,Děkuju, je nádherný, nikdy ho nesundám.“ špitla tiše a objala mě. Najednou se podívala na hodinky. ,,Musíme jít.“ odvětila smutně, chytla mě za ruku a už jsme si to štrádovali zpátky k autu. Do auta jsme nastoupili a já si Michelle přitáhl k sobě a políbil ji na rty.

,,Kam to bude?“ odkašlal si Paul a pohlédl přes zpětné zrcátko k nám.

,,Tam kam jsi mě vezl první den.“ nespoléhal jsem, že by si to mohl pamatovat, ale když jsme se rozjeli byl jsem přesvědčen o opaku. Celou dobu jsme mlčeli. Nebylo mi to moc příjemné, ale o čem máme mluvit? O tom že je konec? Ne, to si stále nepřipouštím. Před tou budovou se mi zastavil dech. Michelle otevřela dveře našeho čtyřdveřového auta a vystoupila, zatímco já stále nečinně seděl. ,,Zayne?“ nechápala mě a já se konečně přiměl vystoupit. Neochotně jsem otevřel hlavní dveře a nechal ji projít. Společně jsme našli jejího šéfa, tentokrát však u baru.

,,Jacku?“ zvolala Michelle potichu a on se otočil.

,,Á, už jste tady. Fajn, Michelle, můžeš jít.“ odehnal ji a pokynul k druhé židli, přitom mi stihl objednat vodku.

,,Tak? Jaké to bylo? Doufám, že tě nezklamala.“ ptal se netrpělivě, nad čím jsem se musel pousmát. ,,Nemůžu si na nic stěžovat, bylo to dokonalé.“ rozplýval jsem se nad krásnými chvilkami strávenými s ní.

,,Skvěle, to jsem rád.“ potřásli jsme si rukama a já se odebral za Michelle.

,,Tak,“ špitla Michelle.

,,Tak,“ to jsem nečekal. Až taková konverzace. Nestaral jsem se o nikoho v téhle místnosti a hladově se přisál na její dokonalé rty. Teď už opravdu naposledy.

,,Nezapomenu, nikdy.“ zašeptala Michelle a já už opravdu odcházel. Zdrcen. Otevřel jsem si dveře, přesel k autu, nasedl a nechal se odvézt až domů. Tam si zabalil, tašku odnesl ke schodům, na které jsem se svalil a hypnotizoval její fotku. Zanedlouho zvonili kluci.

,,Tak jedeme.“ zakřičeli a já se bez zájmu zvedl, oblékl si bundu a otevřel dveře.

,,Jak ses měl, brácho?“ zeptal se mě Niall a povzbudivě mě poplácal po zádech. Neodpověděl jsem mu. Liam odemě převzal tašky, které nesl do auta. Všichni jsme postupně nasedli, naštěstí pro mě jsem seděl u okýnka a Nialla. Kluci tam o něčem horlivě diskutovali. V letadle jsem opět seděl vedle Niallera, z čehož mám víc než radost.

,,Co jsi dělal?“ zeptal se mile a s chutí se zakousl do bagety. Nevěděl jsem co říct, zase.

,,Co se ti stalo?“ zhrozil se při pohledu na můj krk.

,,Co jako?“ nechápal jsem, ale vzápětí mi došlo, že myslí jedinou vzpomínku na Michelle.

,,No, ten cucflek.“ vyhrkl, měli jsme štěstí, že kluci seděli dál. Niall je totiž jediný komu se svěřuji se vším, je to vzájemné. Všechno jsem mu řekl, tak jako vždycky, když na mě upře své modré oči.

,,To je neuvěřitelný.“

 ,,Není,“

,,Je mi tě líto.“ řekl smutně a dál už jsme se o tom nebavili, vlastně jsme se už o ničem nebavili. Já se raději začetl do své knížky od Stephanie.

 

Už je to týden, co jsme doma. Každý den trávíme ve studiu nebo na zkouškách. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Když jsem si doma z tašky vytáhl ten polštář, ani jeden z kluků mě nechápal, ale mě to bylo jedno, protože se na něm úžasně usínalo. Cítil jsem ji, ale vedle mě neležela. Nebyla tu, jenže mě tak scházela její přítomnost. Vždy když jsem si na Michelle vzpomněl, myšlenky mě zavedly k její práci. Bylo mi zle, protože jsem věděl, co dělá. Jedno ráno, dva dny před koncertem, už jsem to nemohl vydržet. Vzal si klíče, mobil, peníze a vyrazil na letiště. Stihl jsem nechat Niallovi vzkaz, že se brzy vrátím, ať si nedělají starosti. V letadle jsem se necítil vůbec dobře, bylo mi špatně a pořád jsem se vrtěl, proto jsem byl rád, když letadlo konečně přistálo. Vyletěl jsem z letadla, rychle přes terminály a nasedl do prvního taxíku, který tu byl. Nasměroval jsem ho k tomu klubu, nejdříve se na mě podíval jako na blázna, ale pak souhlasně kývl. Jel přes mě neznámé ulice a mosty, ale já se jen modlil, abych tam už byl.

 

Z POHLEDU MICHELLE

Týden. Dlouhý týden, co Zayn odjel. Už mi i Jack říkal, že bych měla začít normálně myslet, protože celý týden nedělám nic jiného, než sedím na posteli a brečím. Sice jsem si to nechtěla připustit, ale nemůžu na Zayna zapomenout. Nechci. Chybí mi jeho doteky, polibky, hlas i tělo.

,,Michelle, můžu dál?“ to byla Jay, sice nechápala mé chování, ale respektovala ho.

,,Pojď.“ řekla jsem a otřela si oči od slz.

,,Michelle, měla bys jít dolů. Jack se po tobě už shání.“ odvětila protivně a zabouchla dveře. Oblékla jsem si vínové tílko a zelené šortky a šla k baru. Tam seděl Jack, prstem si mě přivolal. Nečekám, že bude milý ani zlý. Popravdě nevím co čekat.

,,Holčičko, nemysli si, že nebudeš dělat. Na tu hvězdičku zapomeneš a bude zase normálně pracovat, jinak je konec.“ křičel po mě, ale já ho nevnímala do té doby než řekl že mi dá výpověď. Raději jsem si šla, sednou a čekala pro mě někdo přijde.

 

 

 

Z POHLEDU ZAYNA

Otevřel jsem dveře a připadal si jako minule. Očima jsem skenoval celou místnost a hledal Jacka. Seděl na barové židli a mnul si hlavu.

,,Je tu Michelle?“ nejspíš jsem ho polekal.

,,Támhle. Nechceš mi říct, co jsi ji udělal? Odmítá všechny zákazníky!“ na to jsem mu nic neřekl a jen pozvedl ramena. Ohlédl jsem se za jeho ukazováčkem a mířil za ní. Seděla zády ke mě, ale poznal bych ji kdekoliv.

,,Ahoj, zlato.“ řekl jsem trochu jiným hlasem.

,,Vypadni, nemám zájem.“ rozkřikla se.

,,Michelle,“ šeptl jsem smutně, když jsem věděl že mě hned nepoznala, a ona se v mžiku otočila. ,,Zayne!?“ nehodlal jsem na nic čekat a přimáčkl si ji silně k sobě.

,,Už tě nikam nepustím, miluju tě.“ políbil jsem ji na čelo.

,,Já tebe taky, strašně jsi mi chyběl.“ tiskli jsme se k sobě jako bychom se neviděli věčnost. ,,Přestěhuješ se ke mě, ještě dnes.“ nabídl jsem jí a Michelle se hned rozzářily oči.

,,Ale vždyť to nejde.“

,,Jde, zařídím ti školu, práci, co budeš chtít. Hlavně že budeš semnou.“ Michelle se zaleskly oči. ,,Děkuju. Jsi úžasný!“ konečně jsem její rty po dlouhé době cítil na těch svých.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.