Nikdy bych neřekla, že se tohle stane.

,,Ne Harolde, nedám ti to opsat.“ řekla jsem svému drzému spolužákovi, který zamnou přiletěl s prosbou, zda by si nemohl opsat úkol. ,,Notak, blbých 5 příkladů.“ zanaříkal a klekl si k mé lavici a prosil. ,,Právě, že blbě jednoduchých příkladů.“ uchechtla jsem se a dále se věnovala jednomu z bulvárních časopisů. Nechápejte mě špatně, ale on přijde, jen tehdy pokud něco potřebuje. Od první třídy spolu sdílíme jednu místnost, naštěstí ne stejnou lavici. Díky bohu. ,,Liz, víš že na matiku nemám mozek.“ byl hrozně vtipný, když se snažil. ,,A je vůbec něco, na co ten mozek máš?“ dloubla jsem si do něj a podala mu sešit on se jen vděčně pousmál a zmizel ke svému místu. Znuděně jsem listovala časopisem, ale všechno mi přišlo jako žvásty. Nikdo tomu nevěří, tak proč jsem si to kruci koupila? Bylo asi 10 minut do začátku hodiny, tak jsem se zvedla ze své lavice, která byla v pravé zadní části třídy, prošla dveřmi na chodbu a spokojeně cupitala k dívčím toaletám. Před dveřmi s cedulkou čůrající holčičky, jsem se nadechla a otevřela. V zrcadle byl odraz dívky s kaštanovými, lehce vlnitými vlasy a hnědýma očima, které obklopovaly dlouhé řasy. Na sobě měla školní uniformu, kterou z celého srdce nenáviděla. Jako každá dívka, se chtěla líbit, ale to ji tento hábit neumožňoval. Raději by chodila i ve vytahaných teplácích než v tomhle. V zrcadle si spravila účes a plné rty lehce přejela ovocným, bezbarvým leskem. Poté se na patě otočila a odebrala se zpět do třídy, kde na ni čekal Harry, sedící na její židli. Došla až k němu a nechápavě nadzvedla obočí. ,,Díky, jsi úžasná.“ a vrazil mi do ruky můj sešit. Ano, Harry to zkouší na každou, za těch 10 let už ho znám víc než dobře. Teď se chová až nechutně mile, jenže za branami našeho gymplu se ke mě chová víc než podprůměrně. Ne, že by mi to vadilo, přistoupila jsem na jeho hru. ,,Hmm.“ odvětila jsem jen, protože mi od rána nějak nebylo dobře. Konečně zvonilo, to kudrnaté pako se odšouralo ke své lavici, mimochodem sedí v poslední lavici uprostřed, více nalevo. Zatímco já napravo. Do třídy vešel pan učitel Stanley, milý postarší děda s prošedivělými vlasy. ,,Dobrý den, třído.“ pozdravil nás jen co zasedl za katedru, my mu pozdrav opětovali. Otevřel si svůj notýsek, kde si zapisuje úkoly, testy a poznámky. Pan Styles by se mohl pyšnit, nejpopsanějším papírem, od házení dopisů, přes nevypracování domácí úlohy až po vyrušování učitelů ve výkladu. ,,Vidím, že jste měli úkol, takže ruku nahoru kdo ho nemá.“ chudák, za 30 let učitelské práce už musel zažít cokoliv, ale aby mu zvedla ruku polovina třídy, to rozhodně nečekal. Pohledem bloumal po žácích a vybíral někoho, kdo by mu vypočítal první z pěti příkladů. ,,Pane Stylesi, můžete prosím přijít vypočítat první zadání.“ pokynul k tabuli a Harry se nesoustředěně zvedl a kráčel k tabuli, kde opsal celý zápis ze sešitu. ,,Dobrá práce,“ pochválil ho učitel a poslal ho zpět sednout. Musela jsem si gratulovat, že to mám správně, bohužel to nikdo neumí ocenit. Nejsem šprtka, vůbec se neučím, ale škola mi prostě jde. Nakonec jsem zjistila, že to mám celé správně. Po zbytek dne se choval Harry zvláštně. Uběhl měsíc a s Harrym to bylo divné, choval se ke mě jako ke kusu hadru. Už se ani neptal či si smí něco opsat, ale sprostě si to vzal. Chtěla jsem se obeznámit, s tím proč je takový, ale strach byl větší. Přeci jen v obležení své tupé partičky má větší sebevědomí. Večer jsem se potřebovala vybrečet, musela jsem to ze sebe dostat. Dusím to v sobě už dlouho. Nechci snášet to jak mě uráží, i když ho nemám ráda tak to bolí. Když si vzpomenu jak si mě dobíral minulý týden. Šla jsem domů ze školy, ostatně jako každý den. Po cestě jsem obcházela jeho a jeho kumpány, jeden z nich mi podrazil nohy. Svalila jsem se na zem na beton, oni začali se smát, nadávat mi a pak utekli opačným směrem. Rudá tekutina mi lehce zbarvovala kolena na světle modrých riflích. Všechny věci jsem si posbírala a šla domů. Oči se mi klížily a já pomalu upadala do říše snů. Netuším, kolik bylo, ale konečně se mi podařilo usnout. Ráno mě budila mamka se slovy: zaspala jsi. Z postele jsem vyletěla rychle do koupelny, opláchla si obličej a své opuchlé oči, umyla si zuby, běžela zpátky do pokoje, tam popadla tašku a utíkala k autobusu. Naštěstí mi jel okamžitě, po mém příchodu. Ve škole jsem se přezula a spěchala do třídy. ,,Jdete pozdě,“ oznámila mi učitelka a probodávala mě pohledem. ,,Vybalte si a přineste mi vypracovaný úkol.“ slyším dobře? My měli úkol? Sakra. Ještě nikdy jsem žádný nezapoměla. Co teď? ,,Samozřejmě.“ odpovídám ji a plácám se do čela. Když dojdu ke své lavici, tak si sedám, ale něco tu nehraje. No jasně, Harry sedí kousek odemě. ,,Tady.“ podává mi přeložený papír a mrká na mě. Pomalu a nejistě si ho beru, však když ho rozložím, nestačím se divit. Nechápu to, on mi udělal úkol? ,,Děkuju.“ rychle jsem tam načmárala své jméno a odnesla ji ho. Do konce hodiny jsem jen přemýšlela jak mohl vědět, že nebudu mít úkol, k mé smůle mě nic možného nanepadlo. Laura, má spolusedící, dnes nebyla ve škole, toho však hned využil Harold a sedl si ke mě. ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a pohladil mě po zádech. ,,Jo jsem, neměla bych být?“ zasyčela jsem nepříjemně. Dělá si legraci? To se hodlá každý měsíc chovat jinak či co? ,,Asi nejsi, protože máš oči červenější než rak a většinou jsi perfektně upravená.“ zakroutil záporně hlavou, přitom mě stále sledoval. ,,Do toho ti nic není, ale díky za úkol, jen nechápu, proč jsi kvůli mě ztrácel čas.“ rozesmál se, co je tu k smíchu? Možná já. ,,Ty si myslíš, že jsem dělal 2? Aha. Na začátku hodiny se ty úkoly vybíraly, ale já ho nikde nemohl najít. Tak jsem na to sral. Bohužel v půlce hodiny mi vypadl z angliny a bylo by vcelku blbé tam jít. Potom jsem viděl jak jsi z toho zoufalá, tak jsem chtěl být milý.“ vděčně jsem se pousmála a řekla: ,,Děkuju, stejně bych od tebe očekávala trochu jiné chování.“ chtěl něco namítnout, měl smůlu protože zvonilo. Večer jsem se chystala na narozeninový večírek v jednom klubu. Takže jsem konečně mohla udělat to, na co ráno nebyl čas. Mé vlasy nabraly pravidelné vlnky, oči byly od dost výraznější díky linkám a rty dostali lehce narůžovělou barvu. Můj hrudník zdobil top stříbrné barvy, posetý flitry, zato nohy chránily černé roury. Do kabelky jsem hodila jen to nejdůležitější tudíž mobil, klíče, peníze a menší dárek v podobě stříbrného náramku. Když jsem tam došla, párty byla v plném proudu a to je teprve 8 večer. Pozorně jsem se rozhlížela po klubu, jestli nenajdu Jessicu, oslavenkyni, ale místo ni jsem našla jen kudrnáče. Pozoroval mě, já na to vůbec nebrala ohledy a dále hledala Jess. Prodírala jsem se davem s jediným cílem. Najít bar. ,,Jé Jess tady jsi. Všechno nejlepší.“ objala mě a převzala malou krabičku s růžovou stuhou. Chvíli si ji prohlížela a nakonec ji dravě otevřela. Rozzářily se jí oči. ,,Děkuju je krásný, zapneš mi ho?“ poprosila mě a já ji samozřejmě vyhověla. Spolu jsme si daly po panáku a pak se odebrala za svým přítelem. Za moment ke mě přišel jeden milý blonďák s překrásným úsměvem. ,,Ahoj, nešla by sis zatacovat?“ ptal se a vycenil na mě svůj bílý chrup. ,,Jasně.“ odložila jsem prázdnou skleničku na bar a poddala se rytmické hudbě. Tancovali jsme dobrou půlhodinu, když přeladili na ploužák. ,,Mimochodem, jsem Drew.“ zašeptal mi do ucha a ruce mu sjely na můj zadek. ,,Elizabeth, ale říkej mi Liz.“ a položila jsem si hlavu na jeho rameno. ,,Těší mě, Liz“ znovu zašeptal až jsem na krku cítila jeho horký dech, lehce mě políbil na krk a já se mu zadívala do očí. Lačně se mi přisál na rty a já mu polibky ochotně oplácela. Po písničce někam zmizel a už se nevrátil. Mrzelo mě to, ale co jsem si od toho slibovala. Vzala jsem si věci a byla rozhodnutá odejít, přeci jen jsem toho moc nenaspala. Před klubem stál houf lidí s cigaretou v ruce a něco horlivě řešili. Rozmýšlela jsem se jestli půjdu tou kratší cestou nebo delší, kratší vyhrála. Vedla přes osvícený park, kolem supermarketu a končí u zastávky. Při cestě skrz park jsem si broukala melodii mé oblíbené písničky, dodávalo mi to odvahu. Najednou mě však někdo strhl na trávník. Začala jsem křičet, když mi ten dotyčný začal trhat můj oblíbený top. Vrazil mi facku a předemnou se zjevil další muž, nejspíš stejného věku jako ten první, tudíž kolem třicítky. Ten první mi držel ruce za hlavou a druhý mi mezitím surovým způsobem sundal, jedním trhnutím kalhoty. ,,Pomoc, prosím.“ slzy mi stékaly po tváři a já cítila jak mě zbavují posledních kousků oblečení. Věděla jsem co přijde a modlila se ať už je to zamnou. Stále jsem volala o pomoc. Nikdo tu však nebyl, nikdo kdo by mi pomohl. ,,Hey, vy tam. Ruce pryč nebo volám policii.“ zakřičel pro mě až moc známý chraplavý hlas, ti chlapi se zvedli a dali se na útěk. Přešla jsem do sedu, kolena si přitáhla k bradě a brečela. Srdce mi bylo jako o závod. ,,Liz?“ zeptal se překvapeně Harry a rozběhl se ke mě. Klekl si na kolena a objal mě. Rozvzlykala jsem se ještě víc, nechápala jsem proč já? ,,Shh..už ti neublíží jsem tady s tebou.“ dal mi pusu do vlasů, jen jsem sebou cukla. Sundal si mikinu a přehodil ji přes má holá záda. ,,Odvedu tě domů.“ řekl a pomohl mi vstát, rychle jsem si zapnula mikinu, aby schovala aspoň něco z toho co neměl možnost vidět. ,,Takhle jít domu nemůžu.“ vzlykla jsem a i přesto, že ho nedokážu vystát, jsem ho objala. Přitiskl si mě blízko k sobě a šeptal do větru: ,,Nedovolím, aby ti někdo ublížil po tom co jsem viděl a ty musela prožít.“ tyhle slova mě zahřála na srdci. ,,Děkuju Harry, nebýt tebe, nevím jak bych dopadla.“ slzy mi pořád tekly po tváři, nedařilo se mi je zastavit. ,,Na to nemysli.“ uklidňoval mě a stíral, stékající slzy. Z POHLEDU HARRYHO ,,Tak půjdeš ke mě, hm?“ zeptal jsem se ji, jen sebou znovu cukla a vzhlédla ke mě. Oči měla uslzené a kolem měla rozmazanou řasenku. Má mikina neskrývala moc z jejího nahého těla. ,,Neublížím ti, neboj. Půjčím ti nějaké oblečení ať takhle nemusíš chodit domů.“ pokusil jsem se ji pohladit po ruce, ale uhnula, dál jsem to už raději nezkoušel. Zavolal jsem taxík, aby chuděra nemusela mrznout. Když auto dojelo na sjednané místo, jako správný gentleman jsem ji otevřel dveře a nechal ji vstoupit první. Vděčně se pousmála a my vyrazili. Taxikář se na ni díval zvláštním způsobem, který mi vadil. ,,Máte problém?“ zeptal jsem se ho naštvaně a on jen zabrblal, že ne a víckrát se do zpětného zrcátka nepodíval. U mého domu zastavil, podal jsem mu 10 liber a otevřel dveře od taxíku, ze kterého jsme následně vystoupili. V domě se svítilo, mamka se sestrou byly doma. Liz znejistila a nechtěla se pohnout z místa. ,,Lizie, neboj, ségra je určitě u sebe v pokoji a mamka brečí v ložnici, hraje ji seriál.“ nad tím jsem se musel zasmát, strašně vtipná představa jak brečí kvůli osudům hlavních postav. ,,Dobře.“ zašeptala a já odemkl hlavní dveře a nechal ji vstoupit do tajů našeho domu. Věděl jsem, že bych se ji po tom nevšedním zážitku neměl moc dotýkat. ,,Pojď zamnou.“ proto jsem mile ji požádal, zatímco ona jen němě přikývla. Bylo mi jí strašlivě líto, tohle si nezasloužila. Neměl jsem ponětí jak ji pomoct, sžíralo mě to. Otevřel jsem svůj pokoj a Liz se naskytl perfektní pohled na můj nepořádek. ,,Promiň, nestihl jsem uklidit.“ omluvil se a valnou část strkal pod postel. ,,Prosím.“ povolil jsem ji vstup, když byla aspoň trochu vidět podlaha. Zavřela za sebou dveře, po kterých následně tiše sjela k zemi. Bleskově jsem k ni přiběhl a všiml si, že brečí. ,,Harry?“ řekla mezi vzlyky. Zbystřil jsem. ,,Ano zlato?“ zlato? Vážně ty pako? Málem ji znásilní a ty ji tu balíš. Počkat, nebalím ji. ,,Proč já?“ zeptala se, celá se třásla. V tu chvíli jsem zapoměl na všechny své myšlenky a přešel k posteli, vzal peřinu, kterou jsem ji přehodil přes záda. ,,Nevím,“ vzdychl jsem a znovu se ji pokusil obejmout, utěšit ji. Odtáhla se. ,,Liz, Lizie,“ oslovil jsem ji a doufal, že se mi podívá do očí. Tak se i stalo. ,,Neboj, neublížím ti, slibuji.“ rozbrečela se ještě vic a tak jsem měl šanci udělat něco hezkého. Objal jsem ji a hladil ji po vlasech. ,,Nechceš se osprchovat?“ navrhl jsem a ona se zarazila. ,,Nebudu obtěžovat, už teď ti zkazím plány na večer.“ ,,Vůbec ne,“ mířil jsem prstem k mé vlastní koupelně a přešel ke skříni, odkud jsem vytáhl šedé tepláky značky JackWills, fialové tričko a černou mikinu na zip. ,,Děkuju.“ převzala si odemě věci a přešla do koupelny. Všiml jsem si jejího odhaleného zadečku a Mr. Styles už stál v pozoru. Jako divoká střela jsem se řítil k sestře do pokoje, neobtěžoval jsem se klepáním a jednoduše vešel. ,,Potřebuju pomoct.“ Z POHLEDU LIZ ,,Děkuju.“ špitla jsem a vklouzla do černobílé koupelny, zahrnující sprchový kout, toaletu a umyvadlo. Sundala jsem si Harryho mikinu a děkovala bohu, že ho tam poslal, za tohle mu budu vděčná do konce života. Stoupla jsem si do sprchového koutu a zavřela za sebou dveře. Horká voda mi stékala po zmrzlém těle, každou kapku jsem cítila. Opláchla jsem si obličej od rozteklé řasenka a momentálně přebytečného make-upu. Nevěděla jsem či smím, ale celé tělo jsem si namydlila čokoládovým tělovým mýdlem. Pěna se po zásahu s vodou dala na ústup. Vodu jsem zastavila a vylezla ze sprchy. Rozhlížela jsem se po ručníku, ale žádný tu nebyl. Potevřenými dveřmi jsem vystrčila hlavu, Harry seděl na posteli a hlavu měl založenou v rukách, když pominu jeho chování je strašně roztomilý. Co to melu? ,,Harry?“ zbystřil a rychle se zvedl. ,,Děje se něco?“ zeptal se starostlivě. ,,Nemůžu najít žádný ručník.“ vysvětlila jsem mu svůj problém a on zčervenal. ,,Promiň, to je zvyk.“ chce tím naznačit, že chodí nahý? Bože, nad čím to uvažuji? Podal mi sametově jemný, zelený ručník, který jsem si vzala a zavřela za sebou dveře. Otřela jsem se od kapiček vody a vlasy zatočila to turbanu. Oblékla jsem si vypůjčené věci a nedalo mi to, ale musela jsem si k nim přičichnout. Voněly přesně jako on. Vyšla jsem z místnosti plné páry a přemýšlela zda to udělat nebo ne. Mám strach se ho skoro dotknout, ale zachránil mi život, tak to zvládnu. Pořád mě sledoval a culil se, což mě ještě více znervózňovalo. Sedla jsem si vedle něho na postel a dala mu jemnou pusu na líčko. ,,Za co?“ nechápal a stále se přiblble culil. ,,Harry ty si to možná neuvědomuješ, ale zachránil si mi život. Nemám tušení jak ti můžu poděkovat, protože na tohle nejde říct jen díky. Klidně ti budu dělat úkoly do konce střední.“ trochu jsem se rozpovídala, Harry mi celou dobu věnoval pozornost. ,,Nemáš za co, ale udělal by to každý. A jediné co bych chtěl je, aby jsi mi odpustila.“ vzal mě za ruku, tak moc jsem se přemáhala abych neucukla. Hrozně mi pomohl. Celý večer se chová jako vyměněný, lepší Hazza. ,,Odpustila? A co?“ překvapeně jsem se podivila. ,,Mé chování, choval jsem se jako idiot, přitom takový nejsem.“ bylo hrozně roztomilé jak se omlouval a ještě si vyléval své city. ,,Harry, shh..už je ti dávno odpuštěno.“ on chtěl ještě pokračovat, ale položila jsem mu prst na ústa. ,,Děkuju.“ chtěl mě obejmout, ale prostě to nešlo. Ruce jsem dala před sebe jako kdybych padala, ale tentokrát jsem znemožňovala Harrymu se mě dotknout. ,,Promiň,“ otřásla jsem se vyděšením po dnešním večeru. ,,Ty se nemáš za co omlouvat, spíš já bych měl.“ dlouho jsme si potom spolu povídali, dokonce mi radil, abych s tím zašla na policii. To nepřicházelo v úvahu. Nakonec jsem usoudila že bych měla jít domů, ale bála jsem že se stane něco podobného. Kudrnáč se nabídl, že mě doprovodí, za co jsem byla víc než ráda. Už je to půlrok co se to stalo, pořád se s tím nemůžu srovnat. Hrozně jsem se za tu dobu sblížila s Haroldem, poznala jsem i jeho citlivější stránku, která se mi zamlouvala víc než je zdrávo. Dokonce jsme třídní přemluvili a sedíme spolu v jedné lavici a jeho úkoly dělám pořád. Od toho incidentu nebyla nikde déle než do 7, vlastně bez Hazzy jsem od té nehody nebyla nikde, trávíme spolu veškerý volný čas. Dnes se konala jedna velká párty u mého kamaráda a já chtěla Harryho přemluvit, abychom tam spolu šli. Do 10 minut by tu měl být, ale vždycky chodí pozdě, takže mám ještě asi půlhodiny. Někdo zvonil. Kdo by to mohl být? ,,Harry? Co tu děláš?“ civěla jsem na něho jako na medvěda na tříkolce. ,,Vždyť jsme byli domluveni, pamatuješ?“ zasmál se a objal mě. Díky němu to celé zvládám mnohem líp. ,,To jo, ale vždycky chodíš pozdě.“ nechala jsem ho projít a on jako obvykle šel do kuchyně. Hádejte pro co si šel? Nevíte? No přeci pro jablečný džus. Přišla jsem za ním do kuchyně a opřela se o kuchyňskou linku. ,,Harry?“ zvážněla jsem a na onu linku si sedla. ,,Copak?“ položil skleničku na stůl a přešel ke mě. ,,Víš, kamarád pořádá párty a mě napadlo, že by jsme tam mohli jít.“ udělala jsem na něj smutný kukuč a doufala, že bude souhlasit. ,,Jsi si jistá?“ zeptal se a objal mě, zatímco já ho hladila po zádech. V této chvíli by to mohlo vypadat, že spolu chodíme, ale my jsme jen kamarádi. Vážně! ,,Jo, jsem.“ uklidnila jsem ho. ,,Tak v tom případě se utíkej přichystat.“ šálí mě sluch, snad ne. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale skočila jsem mu kolem krku. ,,Co se děje?“ šeptl mi do ucha. ,,Nic, jsi úžasný. Počkej tu chvilku,“ řekla jsem a chtěla se jít převléct, ale přeci ho tu nenechám. ,,nebo pojď semnou.“ a už jsem ho táhla do pokoje. Před svým šatníkem jsem stála asi 10 minut, než zakročil Harry, který mě od šatníku jemně odstrčil. Vytáhl mi levandulově fialové nabírané tílko a světle šedé roury a bílý blazer. ,,A co boty?“ zeptala jsem se ho s rukama plnýma oblečení. ,,Nemáš bílé conversky?“ záporně jsem zakývala hlavou a rozhlídla se po nějakých bílých botách. ,,Já možná doma najdu, svoje sice staré, ale pořád bílé conversky.“ přemýšlel nahlas, musela jsem se rozesmát. ,,Počkej, ale ty máš snad o 7 čísel větší boty?“ vysvětlila jsem mu svůj důvod smíchu a začala si rozvazovat tepláky. Kudrnáč se zrovna otočil od skříně ke mě. ,,Otočíš se, prosím.“ mrkla jsem na něj a on se vážně otočil. Moc dobře ví, že tohle pro mě pořád není snadné. ,,Díky.“ špitla jsem tiše a svlékla si tepláky i tričko. Vklouzla jsem do riflí a stejně tak i do tílka. ,,Můžeš.“ oznámila jsem mu. ,,Páni.“ otočil se a otevřel pusu. ,,Zavři pusu, vletí ti tam moucha.“ přišla jsem k němu a pusu mu zavřela. ,,Vypadáš úžasně.“ zahvízdal a já si nemohla nevšimnout Mr. Stylese, jak ho rád nazýval. ,,Mr. Styles si to myslí taky.“ uchechtla jsem se a chudák Harry zrudl jako rajče. ,,Jej, omlouvám se, poslední dobou to nějak neumím kontrolovat.“ poplácala jsem ho po zádech, na znamení že je vše v pořádku. ,,Tak pojď.“ ,,Kam?“ ,,Ty snad pojedeš v teplácích?“ ,,Co kdyby jo?“ ,,Tak budeš jediný pako s teplákama a květákem na hlavě.“ ano, baví mě to pořád si ho dobírat. Některé věci se zkrátka nemění. ,,Máš něco proti mým vlasům?“ hrál si na uraženého. ,,Ne, tvoje kudrliny přímo zbožňuju.“ vlasy jsem mu rukou rozcuchala a neodpustila si ho plácnout přes zadek. Vážně spolu nechodíme, jen jsem od něho pochytila několik mravů. ,,Héj, tak ty takhle, jo?“ přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor a nesl mě po schodech dolů. Kupodivu jsme nespadli. Dojeli jsme k Harrymu domů, kde mi půjčil vcelku bílé conversky a padly mi jako ulité. ,,Vážně ti nebude vadit, když si je půjčím?“ pro jistotu jsem se zeptala ještě jednou. ,,Nevadí, mě jsou malé, takže bych je možná mohl nechat svým dětem, co myslíš?“ usmál se a za ruku mě teď do svého pokoje táhl on. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a plácla sebou do jeho voňavé postele. ,,Co si na sebe vezmeš?“ ptala jsem se, překulila se na břicho a podepřela si rukama hlavu. ,,Nech se překvapit.“ vyplázl na mě jazyk a začal se svlékat. Nikdy mu nevadilo chodit jen v trenkách, dokonce ani v mé přítomnosti, což se nestávalo často. Potom si oblékl své oblíbené černé tričko s bílým potiskem Hipsta Please k tomu modré rifle a bundu. ,,Co říkáš?“ zeptal se a s nadějí v očích čekal co odpovím. ,,Vypadáš skvěle.“ společně jsme sešli dolů a v kuchyni se nenapili ničeho jiného než jablečného džusu. Skleničky nechali v umyvadle a šli asi o 3 bloky dál. Když jsme tam došli, nebylo tam zrovna moc lidí, což bylo u Luka neobvyklé. ,,Neříkala jsi velká párty?“ zeptal se zaskočeně můj doprovod a já jen nechápavě nadzvedla rameny. ,,No, jo.“ a vážně ano, do hodiny se tu sešlo víc než 100 lidí. ,,Dáš si něco k pití?“ ptal se Harry, když dostal žízeň. ,,Jo, bude vadit, když půjdu s tebou?“ zeptala jsem se ho, protože potom bych ho tu asi jen tak nenašla. ,,Samozřejmě, že ne.“ nastavil mi rámě a já s ochotou přijala. Zrovna začli ploužák, takže jsme konečně slyšeli co ten druhý říká. Harry si čepoval nějakou zelenou tekutinu s tím, že zkusit se má všechno. Já si vzala jen kolu. Najednou se něco dotklo mého zadku. Nečekala jsem to a plechovku s kolou upustila na zem. Otočila jsem se, protože jsem dotyčnému chtěla jednu ubalit, ale Harry mě zastavil. ,,Co si myslíš, že děláš?“ ptal se ho klidně, ten kluk nevěděl co říct. Slzy se pokoušely prodrat ven, nechtěla jsem to dovolit, ale na vše jsem si vzpoměla. Harry dal tomu klukovi pěstí a na závěr mu poradil aby nechal zadaný holky být. Otočil se zpět ke mě, všiml si že se mi leskne tvář, tak mě vzal kolem ramen a šli jsme ven. ,,Liz, copak?“ pohladil mě po tváři a palcem mi setřel slzy. ,,Vím, že jsi tohle dělal taky, ale z legrace navíc tobě věřím. Hrozně jsem lekla a před očima se mi to celé vybavilo.“ objala jsem ho a hlavu zabořila do jeho trička. ,,Jedeme domů, co říkáš?“ nastoupili jsme do jeho auta, zmínila jsem se že má auto? Ne? Úspěšně složil zkoušky z autoškoly. ,,Prosím.“ sedl si za volant a rozjeli se. ,,Kam to bude?“ pousmál se. ,,K nám domů, u vás jsme nadělali nepořádek mockrát.“ ,,Nevyzkoušené nebezpečí, to beru.“ trochu přidal a já si s ním připadala v naprostém bezpečí. U nás doma jsme se rozvalili na gauč a pustili první film-Poslední píseň. Potom druhý a poslední-Titanik. Při něm jsme si sedli vedle sebe a já si hlavu opřela o jeho rameno. Harry nás přikryl dekou a tak nějak ruku v ruce jsme tam usnuli. Ráno nás vzbudil něčí křik, oba jsme se vzpamatovali a viděli nad náma stát mé rodiče s překříženýma rukama na hrudi. Jen jsme se usmáli. Nikdy bych neřekla, že se tohle stane.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.